Vysoko nad hladinou zátoky slapského přehradního jezera jsou do skal vyryté záhadné nápisy s náboženskými a astronomickými motivy - ovšem na poněkud obtížně dostupných místech a za větvemi stromů. Napadlo mě k jejich dokumentaci využít dron DJI Mavic Mini opatřený ochrannými oblouky vrtulí. Byla to zároveň příležitost, jak tento zajímavý doplněk otestovat v reálných podmínkách.

Minule jsme se tu seznámili s výkony kamery DJI Mavic Mini a mimochodem jsem se zmínil, že při létání se vyskytly určité obtíže, které je třeba prověřit při větším množství letů - a pokud možno vysvětlit. Následné vylétání několika desítek akumulátorů na několika odlišných lokalitách (včetně letů provedených zkušeným technikem prodejce) už snad opravňuje k určitým závěrům hodným zveřejnění.

Minule jsem sice slíbil, že další díl testu DJI Mavic Mini už bude o létání, jenže s dronem byly problémy, o kterých bych nerad psal, dokud o nich nezjistím víc. Ale i tak se létalo, fotilo a natáčelo, takže to trochu prohodíme a v tomhle dílu se budeme věnovat kameře kapesního minidronu, zatímco o létání bude až ten další.

V minulém dílu seriálu jsme Mavic Mini vybalili z krabice a trochu se s ním seznámili. Létat  ale ještě nebude, protože nejdřív je nutné nabít akumulátory a hlavně nahrát do smartphonu ovládací aplikaci. Ta představuje první překvapení: už nejde o verzi staré dobré DJI GO(4), ale o úplně nový produkt s názvem DJI Fly.

Každý nový stroj od DJI je událost - a každý kvůli něčemu jinému. Platí to i o Mavic Mini, kterým zřejmě vstupujeme do éry nových evropských předpisů. Jde totiž momentálně o jediný kvalitní dron, který se (s drobnými výhradami) vejde do relativně tolerantní kategorie C0, takže jsme samozřejmě chtěli zjistit, jaké jsou jeho skutečné schopnosti.

Knih o dronech už u nás pár vyšlo, ale přesto je tahle svým způsobem první a nejen proto, že - jak prozrazuje název - je o závodních strojích. Zabývá se dost podrobně i jejich konstrukcí a stavbou obecně, což ocení všichni, kdo chtějí o dronech vědět víc, než jen to jaký si mají koupit a jak s ním létat.

V předchozích dílech recenze jsme se seznámili s nadějným minidronem Syma W1 a narazili na problémy. V tomto díle seriálu se dozvíte, že dokonce tak velké, že stroj uletěl - a bylo to docela dobrodružné. Přesto laskavý prodejce poslal jiný kus, a nakonec se přece jen mohlo začít létat. Takže tenhle díl bude i o zkušenostech ze vzduchu, i když cesta k nim byla něco jako těžký porod.

Bezmála kapesní dron Syma W1 vypadá moc slibně, hlavně proto že navzdory trpasličím rozměrům disponuje bezkartáčovými motory a - přinejmenším papírově - i mnohem lepšími výkony, než jiné stroje téhle velikosti. V minulém díle testu jsme ho vybalili z krabice a připravili k letu, ale ouha...

Minidron Syma W1 je na první pohled velmi zajímavý - už proto, že při kapesních rozměrech má silné bezkartáčové motory, GPS, slušnou výdrž a hned dvě kamery najednou, z toho jednu 4K. A přitom váží jen 230 gramů takže se vejde do nejvolnější kategorie přicházející legislativy.

Miniaturní dron Tello překvapuje spolehlivostí i kvalitou snímků (vzhledem k rozměrům a ceně) ale ovládat ho přes aplikaci ve smartphonu nebyla žádná radost. Vyzkoušeli jsme proto ovladač GameSir - a výsledkem je hodně příjemné překvapení.