Informační portál o světě bezpilotních prostředků

Test DJI Mavic Mini. Díl 4: Pod dohledem z Číny

Minule jsme se tu seznámili s výkony kamery DJI Mavic Mini a mimochodem jsem se zmínil, že při létání se vyskytly určité obtíže, které je třeba prověřit při větším množství letů - a pokud možno vysvětlit. Následné vylétání několika desítek akumulátorů na několika odlišných lokalitách (včetně letů provedených zkušeným technikem prodejce) už snad opravňuje k určitým závěrům hodným zveřejnění.

PŘEDEŠLÝ DÍL RECENZE

NÁSLEDUJÍCÍ DÍL RECENZE

PRVNÍ DÍL RECENZE

 

Moje seznamování s Mavic Mini začalo v Praze, což je nejen matička stověžatá, ale mnohé z těch věží mají také antény sítí WiFi, (zatímco tisíce dalších antén nejsou vidět) a ještě ke všemu se tu překrývá hned několik bezletových zón. Se stroji jako Mavic Pro nebo Mavic 2 nic z toho nebyl problém, ale s Mavic Mini to bylo jinak - a to tak, že hodně.

Abychom se v tom neztratili, uděláme to tady jako to dělají doktoři: nejdříve popíšeme příznaky a teprve pak se pokusíme o diagnózu.

 

obr: Před startem

 

Jdeme na start

Poprvé jsem Mavic Mini zapnul doma na svém pracovním stole - a z displeje ovladače jsem se dověděl, že bydlím ve Vzdušném prostoru třídy D. Vzdušný prostor třídy D znám jen z leteckých předpisů a kdybych ho měl doma, tak se nacházím nejméně 300 metrů nad povrchem, ale možná taky až skoro tři kilometry vysoko, což mě trochu překvapilo, protože bydlím v prvním patře. A cestou z pokoje do lednice bych měl navazovat oboustrannou radiovou komunikaci s řízením letového provozu, což jsem dosud nedělal, ale polepším se.

 

obr: Na pracovním stole mám nepořádek - ale ještě ke všemu i Vzdušný prostor třídy D

 

Zajímalo mě proto v jakém prostoru se ocitnu až opustím svůj byt - a v parku před domem mě Mavic Mini překvapil podruhé. Pořád jsem se nacházel ve vzdušném prostoru třídy D, ale nejen to: nově se objevila hláška upozorňující na více než kilometr (přesně 1, 219 km) vzdálenou Arenu Eden. Není to ani letiště, ani vojenský objekt, dokonce ani sídlo prezidenta, ale fotbalový stadion Slávie. Patří společnosti Sinobo, která je čínská - stejně jako výrobce dronu DJI Mavic Mini... Chci věřit, že si tu Číňané nevytyčují bezletové zóny jak se jim zlíbí, ale že je to jen náhoda, ovšem moji důvěru v DJI to moc nezvýšilo.

 

obr: Že by na stadionu Slávie bylo tajné letiště?

 

Vyzkoušel jsem pak minidron na dvou opuštěných lokalitách velkoměsta. V prvním případě došlo ke ztrátě signálu už ve výšce okolo 40 metrů nebo při nízkém letu 70 metrů daleko. Podotýkám, že při přímé optické viditelnosti a přesnému nasměrování antén.

Protože na první lokalitě mobil hlásil více než desítku wifi sítí, vypravil jsem se s dronem do poněkud méně obsazeného éteru na okraji města. Tam to sice bylo lepší - ale ne o moc. Do výšky začínaly problémy (sekání videa, hlášky typu Aircraft signal interference, Remote signal lost, nakonec Aircraft not connected a černá obrazovka) ve výšce pod 90 metrů a ve vzdálenosti okolo 130 metrů.

 

obr: Tohle se na displeji objevovalo nepříjemně často

 

Řekl jsem si, že u modelu, kde výrobce mluví o doletech v řádu kilometrů by to mohla být výrobní závada a vypravil se s ním k prodejci. Ve firmě Telink ho ochotně vzali k přezkoušení a za pár dní mi poslali video z testu. Bylo na něm vidět, že můj Mavic Mini v pohodě doletěl přes 400 metrů daleko, teprve tam se objevovaly krátké výpadky signálu. Do výšky letěl jen okolo 30 metrů, protože zkouška se odehrávala na modelářském letišti Sobínka, kde to kvůli blízkosti ruzyňského letiště o moc výš nejde.

 

obr: Printscreen videa ze zkoušení mého Mavic Mini firmou Telink na letišti Sobínka

 

Výsledek tedy byl, že dron je OK, vzal jsem ho proto znovu na první dvě lokality - kde předvedl totéž co poprvé. Začínalo být zřejmé, že problémy nějak souvisejí s lokalitou, možná s rušením wifi sítěmi.

Rozhodl jsem se tedy vyvézt Miniho daleko za město. Cestou jsem se ale stavil v Kyjích - hlavně kvůli výměně letních pneumatik za zimní, při té příležitosti jsem ale také byl zvědavý, co se stane, když drona zapnu na zemi tady.

Nestalo se vůbec nic: nejdřív dron oznámil, že jsem ve vzdušném prostoru třídy D a mám při létání dávat bacha, pak si to ale nějak rozmyslel a pravil, že jsem v zóně, kde musím žádat o svolení ke startu, protože poblíž se nachází letiště Kbely. Bylo asi 2,5 kilometrů daleko.

 

obr: Tady létat nejde vůbec, i když české předpisy to do omezené výšky povolují. Teprve dodatečně a ne zrovna snadno jsem zjistil, že stroj je možné "odemknout" prostřednictví sms do DJI

 

Odtud jsem s Mavic Mini vyrazili až do míst, kam na DronView ani AisView žádné zóny nezasahovaly, což na tomto konci Prahy znamenalo až za Říčany. Teprve tam dron létal tak, jak bych od něj při troše shovívavosti čekal. Do výšky se začal signál ztrácet okolo 180 metrů, při letu do dálky jsem ho otočil po půl kilometru, protože začal sílit vítr.

 

obr: Zkušební let u jevanských rybníků. Teprve tady Mavic Mini předvedl, že umí dobře létat

 

Ještě lepší výsledky pak byly na Sedlčansku: do výšky 300 metrů (a zjevně by mohl mnohem výš, protože displej hlásil plný signál), do dálky přes 600 metrů (a taky by mohl dál, jenže o rekordy mi nešlo).

obr: Z testování na Sedlčansku

 

Takže už jsem měl celkem slušný soubor dat - a zbývalo jen zjistit v čem je problém. Ve skutečnosti se ukázalo, že není jen jeden.

 

Čím to je?

První, co člověka napadne, je citlivost na rušení. To by nepřekvapovalo, protože miniaturní dron nepoužívá pro přenos videa kvalitní přenosový systém OcuSync, jako třeba Mavic 2, ale jen tzv. Enhanced WiFi, což by mohl být jeden z důvodů sekání a výpadků obrazu - ale sotva ztráty spojení v tak malých vzdálenostech.

Teprve po delším hledání jsem ve FAQ na webu DJI zřejmě našel hlavní příčinu v následující odpovědi na dotaz "Za jakých podmínek může být omezen dolet nebo výška letu Mavic Mini?" (můj volný překlad z angličtiny jen toho, co mi připadá zajímavé):

- při letovém tréninku je dolet omezen na 50 metrů a výška letu na 30 metrů

- při slabém signálu GPS jsou dolet a výška omezeny

- dolet a výška jsou omezeny v blízkosti zón GEO a v blízkosti oblastí zakázaných pro létání.

 

obr: Varovná hláška zóny GEO

 

Asi se teď zeptáte, co je GEO - a v odpovědi se nejspíš skrývá příčina mnoha problémů s výkony Mavic Mini. Je to systém firmy DJI, který znemožňuje nebo omezuje let v určitých oblastech. Zjednodušeně řečeno: v blízkosti takové oblasti omezí dolet a varuje na displeji, přímo v oblasti se vrtule ani neroztočí.

Neroztočí se ale dokonce ani v případě, že podle platných českých předpisů tam létat můžete (jako např. s lehkými stroji do výšky 100 metrů, viz Doplněk X). Ve skutečnosti tam sice někdy letět můžete i podle DJI - ale teprve po odemknutí dronu přes web DJI. Podrobnosti viz zde.

Problém ovšem je, že tyto oblasti nemusí korespondovat s místními národními předpisy a často také nekorespondují. Výše popsaný případ se stadionem Slavie v Edenu to ilustruje víc než dostatečně - a přiznám se, že z hlediska suverenity naší země mi to přijde trochu na pováženou.

Při té příležitosti se také ukázalo jak je to se "Vzdušným prostorem třídy D" na mém psacím stole. Stejně jako letecké předpisy, i firma DJI rozděluje vzdušný prostor na zóny - a "Vzdušný prostor třídy D" v jejich pojetí je všude, kde se v podstatě může normálně létat (viz následující obr).

 

obr: Původní členění zón letového omezení firmou DJI

 

To platilo až do letošního roku, ale nyní společnost DJI provedla změnu a zavedla nové zóny. Jsou odlišené tentokrát nikoliv písmeny, ale barvami:

- Restricted zone (červená): zakázaný prostor. Jde sice vzlétnout, ale jen po vyplnění webového formuláře, kde se požaduje zaslání dalších dokumentů

- Authorisation zone (modrá): lze odemknout před letem přes mobil. Postup odemčení popisuje firma Telink na svém webu zde

- Atitude zone (černá): prostor s omezenou výškou letu

- Enhanced warning zone (oranžová): důrazná výstraha, ale možno létat

- Warning zone (žlutá): výstraha, ale možno létat.

Barvoslepí tedy asi mají trochu smůlu, hlavně se ale v hláškách displeje Mavic Mini chaoticky mísí staré značení písmeny a nové označení zón. Považoval bych také za seriózní, kdyby se tohle všechno objevilo na výrazném místě v prodejních informacích o produktu a v přibalovaných návodech k použití

Jak jsou teoreticky tyto zóny navrženy, ukazuje následující obrázek, opět si ale nelze nevzpomenout na případ Eden.

 

obr: Nové členění zón DJI

 

Závěr

Po hardwarové stránce je Mavic Mini skvělý stroj, jehož výkony jsou srovnatelné i s většími drony od DJI. Výrobcem udávanou výdrž 30 minut ve vzduchu jsem sice nedosáhl, ale hláška 20 procent kapacity po 23 minutách letu v běžných podmínkách mě plně uspokojila (obyčejnou trojčlenkou bychom snadno spočítali, že s nulovou kapacitou by šel k zemi okolo 28. minuty).

Občas se na displeji objevovalo varování před přetíženými motory, obvykle za silnějšího větru, nebo při plném plynu. Jestli jsou motory v takových okamžicích opravdu nějak ohroženy, nemám možnost zjistit. Četl jsem ale i názor, že jde spíš o softwarovou vadu, která bude časem odstraněna.

 

obr: Létá skvěle..., ale ne všude

 

Pro vážnější využití jsou výrazným záporem Mavic Mini letová omezení popsaná výše. Jestli jsou přijatelná, to si musí každý zájemce o koupi rozhodnout sám (pokud se je ovšem před koupí doví). Za sebe vidím problém hlavně v tom, že i když můžete miniaturní dron snadno přepravovat, nemáte jistotu, že s ním v cíli budete plnohodnotně létat. A také v tom, že DJI může tahle omezení při aktualizacích libovolně měnit podle vlastních kritérií, což samozřejmě nevylučuje ani další utahování šroubů.

Narazil jsem na názor, že problémy s doletem vyřeší změna na ovladači z evropské vysílací normy CE na americkou FCC s větším výkonem na anténě. Ale asi nevyřeší - a nejen proto, že to je nelegální. Jednak z výše uvedeného je zřejmé, že omezení jsou implementována hlouběji a důmyslněji v ovládacím softwaru než u předchozích typů, především ale proto, že pro Mavic Mini existují dva ovladače: MR1SS5 upravený ro normu FCC a M1SD25 pro evropskou normu CE. Dá se tedy předpokládat, že omezení je hardwarové a že ovladač pozná, kde je.

 

obr: K Mavic Mini jsou dva typy ovladačů - pro Evropu (norma CE) a pro ostatní svět (výkonnější FCC)

 

Na druhou stranu je Mavic Mini dobrá hračka (i když na tak úplně levná), nebo vhodný stroj pro začátečníka, kdy je jistota, že s ním nenadělá moc škody. Díky malým rozměrům a kvalitní kameře ho asi vezmu na milost jako náhradní dron: když ho přibalím na cetu k lepšímu stroji, nijak mě neubude. A nebo jako dron do kapsy všude sebou - takže i na místa, kde létání nepředpokládám, ale co kdyby se nějaká příležitost naskytla. Asi by se mi tam pak nechtělo nad nehybným dronem esemeskovat s DJI; prostě bych ho strčil do kapsy a šel si po svých, když jsem tam stejně kvůli něčemu jinému. Ale jet někam jen s Mavic Mini a tam zjistit, že neletí, přestože DronView říká něco jiného - to by mě asi trochu rozladilo...

 

obr: Velkou předností Mavic Mini je jeho kamera, jakou u žádného jiného dronu téhle velikosti nenajdete

 

Popisem létání seriál o Mavic Mini ještě nekončí. V příštím díle se budeme věnovat ochranným obloukům vrtulí, které nabízejí zajímavé možnosti využití a dalším doplňkům.

 

Jan A Novák

 

PŘEDEŠLÝ DÍL RECENZE

NÁSLEDUJÍCÍ DÍL RECENZE

PRVNÍ DÍL RECENZE

 

Naposledy změněnočtvrtek, 05 prosinec 2019 16:11
Jan A. Novák

Publicista a fotograf, který se od dětství snaží fotit to, co většina běžných lidí nemůže vidět. Drony ho tedy nemohly minout.

Internetová stránka: www.novakoviny.eu
Pro psaní komentářů se přihlašte