Recenze. DJI mini 5 pro 2. díl: První start

PŘEDEŠLÝ DÍL RECENZE

NÁSLEDUJÍCÍ DÍL RECENZE

Ze všeho nejdřív je potřeba akumulátory i ovladač nabít. V balení Fly more combo je jakýsi adaptér k nabíječce, do níž sice strčíte všechny tři baterky, ale nabíjejí se jedna po druhé, takže to chvilku trvá. Zkusil jsem jeden akumulátor nabít v dronu, který sice má příslušný konektor, ale při vypnutém dronu to nic nedělá, při zapnutém se akumulátor dokonce vybíjí.

 Samozřejmě je třeba nabít i ovladač. Připravte se na to, že to trvá hodně dlouho, přestože jsem použil rychlonabíječku od mého iPhonu (už minule jsme si řekli, že ani v balení Combo žádná nabíječka není).

 Pak nastane obřad prvního spuštění aplikace. Samozřejmě zapnete dron a ovladač, přičemž teď přijde první překvapení: dron se sám od sebe zapne už když rozkládáte ramena. Žádnou výhodu v tom nevidím, spíš naopak.

obr: Startujeme

 Při prvním zapnutí také musíte mít také k dispozici funkční wi-fi a k ní znát heslo i uživatelské jméno. Nastane totiž výslech, při němž se vás na tohle budou čínští soudruzi vyptávat. A na spoustu dalších věcí, přičemž je musíte nejdřív přesvědčit, že mandarínskou čínštinu neovládáte a pekingský čas je vám taky k ničemu. Mě se pro jistotu zeptali hned dvakrát, přestože jako Asiat moc nevypadám.

 Stejně se ale nevyhnete spoustě dotazů při němž vám pořád nabízejí něco k potvrzování nebo zamítnutí.

 Pak výslech skončí, ale vyhráno nemáte: přestože je stroj úplně nový, ze všeho nejdřív se chce aktualizovat. A rozhodně nejde o nějakou formalitku, protože to trvá asi tak půl hodiny. Nudíte se nejen vy, ale dokonce i dron, protože se pro jistotu během procesu nejméně jednou vypne. Takže ho musíte hlídat, a hned zase zapnout. Jinak se aktualizace samozřejmě přeruší

 obr: Hned při prvním zapnutí se chce ovladač aktualizovat

 Teď konečně máte k dispozici spuštěný ovladač. Podrobně se mu budeme věnovat v některém z dalších dílů recenze, teď před prvním startem si ale musíme všimnout alespoň obrazovky základního nastavení. Dostanete se na ní klepnutím na tři tečky v pravém horním rohu obrazovky. Z pěti nabídek nahoře (Safety, Control, Camera, Transmission, About) vybereme Safety a nastavíme výšku případného automatického návratu (RTH) a maximální vzdálenost letu. S maximální výškou letu 120 metrů zatím bohužel nic nenaděláme, víc si o tom povíme v některém pokračování.

 Poněkud nezvyklé je, že k předešlé obrazovce už se nedostaneme šipkou v levém horním rohu, ale přejetím prstem zleva doprava.

obr: Násldně je třeba nastavit letové limity

A pak už konečně můžeme letět. Příjemným překvapením je, že dron je neobyčejně tichý, což se v době rostoucího nepřátelství veřejnosti k létajícím strojům velmi hodí. Nepříjemným překvapením naopak bylo, že mi obraz z palubní kamery několikrát zmizel a nahradila ho úvodní obrazovka, přestože jsem poletoval jen hodně blízko. Nicméně vždy stačilo klepnout na displej a obraz z kamery se zase vrátil.

 Poslední překvapení nastalo při návratu domů a bylo celkem příjemné: dron ukazuje nejen pozici na mapě, ale přímo v obrazu kamery písmenko H prozrazuje, kde je homepoint.

 A to by zatím pro začátek létání mohlo stačit. V dalších dílech si povíme víc o ovladači, kameře, focení a natáčení videa.

PŘEDEŠLÝ DÍL RECENZE

NÁSLEDUJÍCÍ DÍL RECENZE

obr: Jeden z prvních pořízených snímků