Informační portál o světě bezpilotních prostředků

Minidron Syma W1. 3. díl: Dvojnásobný úlet

V předchozích dílech recenze jsme se seznámili s nadějným minidronem Syma W1 a narazili na problémy. V tomto díle seriálu se dozvíte, že dokonce tak velké, že stroj uletěl - a bylo to docela dobrodružné. Přesto laskavý prodejce poslal jiný kus, a nakonec se přece jen mohlo začít létat. Takže tenhle díl bude i o zkušenostech ze vzduchu, i když cesta k nim byla něco jako těžký porod.

PŘEDEŠLÝ DÍL TESTU

PRVNÍ DÍL TESTU

 

Postavil jsem Symu W1 na dvůr své chalupy, nastartoval podle postupu, k němuž jsem v potu tváře došel při předešlých pokusech – a skutečně létala! A nejen to: létala moc dobře, skoro by se dalo říct v závodním stylu. Oproti předchozím dronům tohoto výrobce nebe a dudy – bezkartáčové motory zkrátka udělaly své.

Pak ale začaly problémy. Stroj nejdřív reagoval na povely ovladače neochotně, pak čím dál hůř – nakonec přeletěl střechu, zahradu za domem, stromy na jejím konci a zmizel Nejdřív to vypadalo, že se nic hrozného nestalo, protože za zahradou je rozlehlé pole toho času bez porostu, takže tam někde bude. Na chození po poli není nic zajímavého, takže teď přeskočím několik dní hledán: nebyl tam. Zkrátka zmizel.

Stávají se různé trapné věci – a psát prodejci, že jsem přišel o jeho stroj, k nim rozhodně patří. Nicméně firma RCprofi projevila nevšední vstřícnost a krátce na to jsem z krabice vybaloval další Symu W1.

 

Ztracena podruhé!

obr: Vidíte dron? A přece tam je...

 

Protože ve mě pochopitelně začalo hlodat podezření, že tenhle typ je trochu problémový, tak jsem tentokrát pro testování zvolil obrovskou volnou plochu opuštěného Nákladového nádraží Žižkov. Teoreticky by se tu nemělo nic stát,jenže jak říká starý dobrý Goethe, šedá je každá teorie, zatímco strom života se zelená. Jinými slovy, opakoval se scénář, který odeslal do neznáma první kus: ovladatelnost za letu postupně zhoršovala až nakonec dron definitivně vzal roha. Tentokrát ho ani rozlehlý plac uprostřed Nákladového nádraží nevyvedl z míry, prosvištěl korunami stromů na okraji - a byl pryč.

Scénář se opakoval i v tom, že ačkoliv za stromy byl další velký a přehledný prostor, nápadný bíločervený stroj tu nikde neležel. Postupně jsem rozšiřoval okruh pátrání, prolézal bodláky s ostružiníkem, vlastní krví si ověřoval, že sandály nebyly pro tenhle podnik ta nejvhodnější obuv, ale dron nikde. Kdyby aspoň byl můj, ale takhle a ještě ke všemu po druhé...

Pak mě napadlo spustit ovládací aplikaci, jestli třeba nebylo zrovna zapnuté nahrávaní videa, které by upřesnilo poslední polohu. Nebylo a neběžel už ani přenos obrazu - ale byl tu snímek zachycující poslední, co dron viděl. Moc toho nebylo, jen trocha listí a rozmazaný terén dole.

obr: Poslední pohled kamery dronu

 

Pátrání tím dostalo poněkud botanický ráz, naštěstí to nebylo tak těžké, protože ty listy měly dost nápadný tvar a ještě u nich visely nějaké lusky. Takové zdobily jen jeden strom, který jsem už předtím prohlížel několikrát - a ani teď jsem v jeho koruně nic neviděl. Zvětšil jsem tedy snímek na maximum, hledal na něm nějaké orientační body, snažil se najít místo, kam směřoval poslední pohled kamery... a najednou jsem ho skutečně spatřil. Kdybych nevěděl, kam se dívat, mohl bych kolem projít stokrát a stejně bych ho nenašel. Stačilo už jen najít dlouhý klacek a dostat ho dolů.

obr: Konečně odhalen

 

Plyne z toho hned několik ponaučení:

- při testování neznámého stroje není žádná plocha dost velká

- když se jednou dron ztratí, je naděje na nalezení dost malá

- každý prostředek pro zúžení okruhu pátrání je dobrý, ale žádný není všemocný.

 

Ve vzduchu

obr: Konečně na startu

 

Shodný průběh postupné ztráty ovladatelnosti vzbudil podezření, že problém bude na straně ovladače, tak jsem za všeho nejdřív proměřil monočlánky, které ho napájejí. Dávají se do něj 4 kusy AA po 1,5 V (lidově řečen tužkové baterky) – a přestože šlo o úplně nové alkalické články, teď měl každý okolo 1,3 V. Celkem tedy místo 6 V skoro o volt méně. Později jsem udělal stejnou zkušenost s nabíjecími články. Vidím v tom nejpravděpodobnější důvod problémů, i když pro potvrzení by to asi chtělo přeměření výkonu na anténě.

Vyzbrojen těmito poznatky, vyrazil jsem znovu na Nákladové nádraží Žižkov s plnými kapsami tužkových článků. Vrtule se roztočily a rozvířily prach kdysi dávno vířený koly železničních vagonů. Konečně to létalo, jak má.

Kdybych necítil nejistotu po předešlých nehodách, byl by létání se Syma W1 skutečný požitek. Je to velmi rychlá a silná kvadrokoptéra - na rozdíl od Sym se stejnosměrnými motory se tentokrát skutečně nemusíme bát, že stroj odnese silnější poryv větru.

Ani výrobcem udávaný dosah ovladače (250 metrů do dálky, 70 m do výšky, viz první díl testu), není vzhledem k ceně nejhorší, ovšem při výkonech motorů se na tuto hranici nejspíš dron dostane snadno a rychle. Vzhledem k předchozím zkušenostem, jsem se ale raději držel pěkně na dohled. Víc mě zajímal let do výšky a tady se obraz začal zadrhávat nad 40 metrů

obr: Ukázka fotografie z palubní kamery. Vrtule jsou permanentně v záběru

 

K tomu držet se a dohled byli další důvod: obraz palubní kamery má docela nezanedbatelné zpoždění a při stisknutí spouště fotoaparátu na chvíli zamrzne úplně. Jako FPV se tedy Syma W1 řídit moc nedá. Musíte vizuálně vidět nejen, kde je, ale i jak je orientovaná, což při malých rozměrech není úplně snadné.

Syma W1 má i několik automatických režimů a možnost ovládat ji gesty, ani to jsem ale nemínil riskovat.

Zbývalo ještě prověřit schopnosti kamery. Ta není odpružená ani stabilizovaná a nejde natáčet, takže asi nemusím říkat, že video je spíš jen tak pro legraci.

Nic jiného jsem ani nečekal, ale zajímaly mě fotografie, protože vzhledem k trpasličím rozměrům dronu by bylo možné ho pro nenáročné fotky využít i tam, kde větší stroj z nejrůznějších důvodů ne.

Snímky za slušných světelných podmínek nejsou expozičně špatné a ostrost je průměrná, tj. odpovídá ceně. Kamera je hodně širokoúhlá (přesné údaje o objektivu nejsou k nalezení), takže na okrajích obrazu už je parné sklenutí.

obr: Ukázka fotografie z palubní kamery. Záběr v protisvětle

 

Kameru nejde natáčet, můžete ale pořizovat pohledy kolmo dolů. Slouží k tomu kamera pro optickou orientaci dronu, lze ji ale ovladačem (respektive virtuálním tlačítkem na obrazovce ovládací aplikace) pro přenos obrazu a pořizování snímků. Ovšem oproti pětimegapixelovým fotkám z hlavní kamery tady je rozlišení jen 720p.

 

 Závěr

Syma W1 je první pokus tohoto dobře zavedeného výrobce jednodušších a levnějších dronů proniknout do náročnější oblasti strojů se střídavými motory. Ledacos ale naznačuje, že změna jsou právě jen ty motory, zatímco ostatní techniku převzali z předešlých modelů. Ze všeho nejvíc se to týká ovladače.

I tak ale ve své cenové kategorii nemá konkurenci, takže jako vstupenka do světa silnějších dronů může být leckomu užitečná. O to zajímavější bude sledovat, s čím Syma přijde příště.

 

Jan A. Novák

 

PŘEDEŠLÝ DÍL TESTU

PRVNÍ DÍL TESTU

 

Naposledy změněnočtvrtek, 12 září 2019 17:10
Jan A. Novák

Publicista a fotograf, který se od dětství snaží fotit to, co většina běžných lidí nemůže vidět. Drony ho tedy nemohly minout.

Internetová stránka: www.novakoviny.eu

1 komentář

  • Lukas Mateovic
    Lukas Mateovic 8. 12. 2019 18:40 Odkaz Komentáře

    Dobry den,

    pridavam svoj komentar k tomu dronu Syma W1.
    Prisiel som o 250 €. Kupoval som ho v RCprofi v tom istom obchode z ktoreho ho mal aj p. Novak poskytnuty na testovanie. Presne ako on mal som s nim iba problemy - je to fakt neovladatelny stroj.
    Odkedy som ho mal (iba 7 dni) boli s nim len vzdy problemy pri kazdom vzlete. Vo vyssej vyske nad cca 6- 8 m bol vzdy nestabilny a uberal sa inym smerom.
    Pri kazdom vzlete som ho tyzden nahanal lukami, lesmi, potokmi a dedinami.
    Dron prestaval byt ovladany funkcia automaticky navrat nikdy nefungovala.
    Zial posledny den mi uletel tak, ze sam naberal vysku a smer, ze ho uz nebolo ani vidiet a stratil sa. Dron sa uz nevratil. 2 dni sme ho traja ludia hladali. Bezvysledne.
    Ak ma byt toto hracka dakujem pekne som sa pohral. A najviac ma boli tych 250 €.

    S kamaratom, ktory ma dron sme sa ho snazili este viac pochopit aj z navodov, videi a recenzii na nete ale zial bezvysledne Dron Syma W1 si vzdy robil co chcel. Kalibraciu sme robili vzdy pred letom. Nepomohlo.
    Boli vzdy nabite baterky. A v ovladaci boli iba nove baterky a tie mi dodala tiez firma RC profi.

    Som absolutne sklamany a nikdy by som si tento dron uz nekupil a nebudem ho odporucat nikomu !



    Tento dron by mali prestat predavat kedze je neovladatelny...

    Mateovic

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.