Jak jsem se testoval a registroval kvůli nové legislativě

Registrace i test se dělá on-line na webu Úřadu pro civilní letectví, obojí najdete na této adrese. Přestože systém byl teprve druhý den ve zkušebním provozu, fungoval bezchybně, což bylo po debaklu elektronického prodeje dálničních známek příjemné překvapení.

obr: Rozhraní webu ÚCL, z něhož se lze zaregistrovat i otevřít test

Registrace je jednoduchá: vyplníte o sobě pár základních údajů (jsou trochu rozdíly mezi fyzickými a právnickými osobami) a obratem na svůj mail dostanete formulář s registračním číslem. To má část veřejnou a část neveřejnou, která zabraňuje jeho zneužití. Jde o tři znaky, které je dobré uchovat v tajnosti. Štítek s veřejnou částí registračního čísla se má připevnit na všechny drony, které máte.

Druhým krokem (k němuž se dostanete kliknutím na příslušné tlačítko ze stejného webu) je test - a rovnou se přiznám, že s tím jsem měl trochu potíže.

Nejdřív vyplníte podobné údaje, jako při registraci, načež je vám umožněno přejít k otázkám. Je jich 40, u každé máte označit jednu ze čtyř odpovědí a když budete mít aspoň 30 správně, stanete se "pilotem bezpilotního prostředku" (což je oxymoron, který mě ani po letech nepřestává bavit). Když neuspějete, nevadí, můžete to zkoušet opakovaně. Nedostanete ale stejné otázky, protože systém těch 40 náhodně generuje z většího množství.

V prvním pokusu jsem měl špatně 11 odpovědí - a zjistil první vadu na kráse: nedozvíte se, co bylo špatně, takže edukační efekt žádný. Nicméně jsem neúspěch přičetl na vrub láhvi chardonnay, která na to padla a podle sloganu "ráno moudřejší večera" ulehl ke spánku.

Ráno se ovšem ukázalo, že alkohol v tom byl nevinně: tentokrát bylo špatně 15 odpovědí - podotýkám, že mnohem náročnější zkoušky na licenci k provozování leteckých prací jsem udělal napoprvé s minimem chyb. Mezitím se dronařské skupiny plnily jak chlubením těch, kdo test udělali napoprvé, tak zoufalci nabízejícími dceru a půl království tomu, kdo to udělá za ně. Takže jsem se pustil do dalších pokusů.

Obecně se dá říci, že většina otázek dává smysl a odpovědi na ně by měl znát každý, kdo chce dron ovládat. Jenže tu jsou i otázky, které moc smysl nedávají, nebo takové, na něž nenajdete odpovědi ani kdybyste prohledávali internet celý den, občas i takové, na nichž je patrné, že člověk, který je formuloval, už byl dost unavený. A samozřejmě i pár takových, na něž odpověď z nějakého důvodu nevíte, přestože byste měli (nesebekriticky ale konstatuji, že těch moc nebylo). V podstatě jde o to, aby ve verzi testu, kterou vám systém přidělí, takových problematických otázek bylo méně než 11.

obr: Rozhraní testu s jednou z otázek. Zrovna z téhle jsem byl tak trochu jelen

Poučen z předešlých nezdarů jsem sice nevynalezl elektrickou kytaru, jak zpívá Žlutý pes, ale zvolil sofistikovanější postup: z problematických otázek jsem si dělal printscreeny a pak na ně hledal odpovědi. Webů tvářících se, že novou legislativu znají, je sice hodně, ve skutečnosti ale aspoň trochu užitečné jsem našel jen dva. Tady je to anglicky a tady česky, přičemž v anglickém se hledá lépe, český je podrobnější. Některé odpovědi mě zaujaly; věděli jste třeba, že dav není definovaný množstvím osob, ale tím jestli se mohou volně rozprchnout libovolnými směry?

Asi tak na polovinu z mého seznamu sporných otázek jsem odpovědi nenašel, nicméně postup dostačoval k tomu, abych měl jen šest chybných odpovědí a stal se tedy držitelem Dokladu o absolvování online výcviku platným na dalších 5 let.

Tím samozřejmě zájem DroneWebu o novou legislativu nekončí; nejen proto, že ta se bude dolaďovat za pochodu a postupně doplňovat dalšími předpisy (jak vyplynulo i z nedávné tiskové konference), ale také proto, co vyplynulo z testu: že v nové legislativě jsou zákoutí, která si zaslouží důkladnější prozkoumání.

Jan A. Novák