Seriál: Začínáme s drony: 3. Základy řízení

Ve skutečnosti je ta nejzákladnější otázka ještě jednodušší: máme je vůbec chtít? Na první pohled by se zdálo, že pokud na to máme, tak proč ne. Jenže mnohé z těch zdánlivě sofistikovaných záležitostí začátečníkovi život neulehčí a někdy dokonce vedou k haváriím, které by se bez nich nestaly (o tom si povíme víc v příštím díle).

Hlavní důvod proč se bez nich při prvních letech obejít, ale spočívá v tom, že opravdu létat se naučíte jen bez nich. Samozřejmě jdou vypnout, přesto je ale lepší se učit se strojem který je nemá - když pro nic jiného, tak proto, že v případě havárie, jimž se málokterý začátečník vyhne, bude škoda menší. Ono i bez nich při prvních letech číhá záludností víc než dost.

Mód vysílačky

Prvním věc, o které bychom měli vědět, je takzvaný mód vysílače. Na panelu vysílačky jsou dva hlavní ovládací prvky - páčky křížových ovladačů, nebo chcete-li joysticků, z nichž jeden ovládá "plyn", (tj, stoupání a klesání) a otáčení kolem svislé osy, zatímco druhý pohyby dopředu, vzad a do stran. Potíž spočívá v tom, že u různých vysílaček je to různě: u jedněch je plyn a spol. vlevo, u jiných vpravo. Prvnímu uspořádání se říká Mód 2, druhému Mód 1. (Jsou i Mód 3 a 4, ale tím si teď nebudeme zbytečně komplikovat život).

Dřív byl v RC modelářství obvyklý Mód 1, mezi drony ale postupně převládl spíš Mód 2. Je to důležitější než se na první pohled zdá, protože na které uspořádání si při učení zvyknete, z toho se jen těžko budete předělávat na opačné. Některé vysílačky jde snadno přepnout z jednoho módu na druhý, u jiných se to dá alespoň zbastlit, pokud jste šikovní, v každém případě je ale potřeba to vědět.

Důležité je také vytrimování - tedy vyvážení stroje tak, aby po vzletu neujížděl do stran nebo se neotáčel kolem své osy. Jen vyvážený dron půjde snadno a bezpečně řídit. Slouží k tomu tlačítka vedle a pod páčkami křížových ovladačů (není nad to číst návod).

Trimovat za letu je někdy problematické, zvlášť pokud máte k dispozici omezený prostor. Při létání v místnostech se mi proto osvědčil následující postup: dron je na hladkém rovném povrchu a já přidávám "plyn" jen k hranici, kdy začíná mít snahu odlepit se od země. V té chvíli je dobře vidět, kam ho to táhne a můžeme celkem v klidu trimovat, aniž by hrozil pád nebo náraz. Na trávě nebo na oranici to samozřejmě nejde.

Levné drony také často mívají "akrobatické tlačítko" - knoflík, který stroj přinutí udělat přemet. Někdy se tomu říká Flip funkce. Pokud cítíte potřebu takové věci dělat, rozhodně doporučuji ve volném prostoru a výš nad zemí.

IOC řízení - inteligentní nebo bezhlavé?

Drony o trochu dražší často mívají letový režim, který se v návodech a prospektech vyskytuje pod nepřeberným množstvím označení a zkratek - kreativita marketingových pracovníků v tomto ohledu nezná mezí. K těm nejobvyklejším patří "headless" (což v překladu dává poněkud nežádoucí smysl "bezhlavé"), "IOC", "inteligentní řízení orientace", "relativní způsob řízení", "smart" a podobně. Spočívá v tom, že stroj letí tím směrem, kam vychýlíte páčku směrového řízení, bez ohledu na to, kterým směrem míří jeho příď.

Každý, kdo už svůj stroj zvedl do vzduchu a otočil se s ním, už asi ví, v čem spočívá zdánlivá výhoda téhle vymoženosti. Bez nastavení tohoto režimu dron reaguje na pokyny směrového řízení jakoby ze svého pohledu: když vy vychýlíte páčku vpravo, on letí tam, kde je jeho pravobok. Což je v pohodě, dokud je orientovaný stejným směrem jako vy. Když se k vám ale natočí bokem, je jeho "vpravo" vaše "vpřed" nebo "vzad". A když si ho otočíte přídí k sobě, je všechno najednou obráceně. Řízení je za takových okolností pro začátečníka obtížné a vyžaduje cvik.

"Inteligentní řízení" to zdánlivě řeší, proto je také někdy vydáváno za jakýsi začátečnický režim. Názory na jeho užitečnost se ale různí - pravdou je, že pokud si na něj zvyknete, skutečným operátorem dronu se nikdy nestanete. Často také v tomto režimu stroj reaguje hůř než při manuálním řízení. Na druhou stranu jsou situace, kdy se hodí, například při filmování, při akrobatických manévrech - ale to už jsou záležitost spíš pro pokročilejší operátory. Takže IOS sice ano - ale jestli pro začátečníky, to není tak jisté.

Senzory GPS, atmosférického tlaku, magnetického pole atd., na palubě pokročilejších (a dražších) dronů umožňují nastavit i mnohem sofistikovanější letové režimy. Podrobněji si o nich povíme v dalším díle seriálu. Tady se spokojíme s opakováním tvrzení z úvodu: když začnete bez nich, o nic nepřijdete, víc se naučíte a nejspíš i dost ušetříte.

Předešlý díl seriálu