Test DJI Mavic Mini 2. Díl 1: Vybalujeme, aneb V čem je rozdíl?

NÁSLEDUJÍCÍ DÍL TESTU

Majitelé předešlého Mavic Mini, který se objevil na trhu koncem loňského roku, nejspíš nyní prožívají rozporuplné pocity, protože nový Mavic Mini 2 má (na rozdíl od svého předchůdce) mnohem spolehlivější přenosový systém OcuSync 2, umí fotit i na formát RAW, natáčet video až do rozlišení 4K a ještě ke všemu disponuje digitálním zoomem. Původní Mavic Mini měl i dost podstatné nectnosti (viz zde), takže pokušení pořídit nový a lepší je velké - jenže už loni to nebyla investice zrovna zanedbatelná, má tedy cenu stejně utrácet znovu? Jasně, jedničku jde střelit, ovšem tenhle nápad mělo tolik majitelů prvního Mini, že ceny na trhu jdou rapidně dolů...

Co najdete v krabici

I tentokrát jsem se rozhodl pro balení combo, protože jedna baterie často nestačí a kupovat další zvlášť je otrava. V krabici najdete přepravní brašnu, uvnitř které je všechno ostatní: dron, ovladač, nabíječka, kablíky s příslušnými konektory a něco papírků nepříliš úspěšně předstírajících, že jsou návody.

obr: Brašna v balení Fly More Combo

První pohled majitele tedy po otevření krabice padne na brašnu - a ve srovnání s balením combo u staršího Mini je to překvapení spíš nepříjemné. U jedničky šlo o pevné elegantní pouzdro na zip, v němž bylo vše srovnané tak, že k tomu byl pohodlný okamžitý přístup, ale tady jde o měkkou látkovou brašnu, která se má zřejmě nosit přes rameno. Dobře, i to může mít pro někoho své výhody, jenže přístup k obsahuje tu výrazně obtížnější. Navíc, pokud nepoužijete původní papírové výztuhy od výrobce (což by bylo dost nepohodlné), tak je uložení dost volné.

Samotný Mavic Mini 2 se od svého předchůdce nijak neliší - nejen na první pohled, ale i na všechny ostatní. Kdyby neměl napsané jméno na jednom z ramen, tak je od sebe nepoznáte. Později uvidíme, že ve skutečnosti tu i na venek pár rozdílů je; sice prostým okem prakticky neviditelných, ale šikovně vymyšlených tak, že většina příslušenství obou modelů je nezaměnitelné.

obr: Mavic Mini 2 se od svého předchůdce navenek vůbec neliší

Rozdíl, který padne do očí nejvíc je ovladač: ve srovnání s "vysílačkou" Mavic Mini 1 je obrovský. OcuSync si zřejmě vybralo daň v podobě rozměrů, díky tomu už ale o Mavic Mini 2 jde těžko mluvit jako o dronu do kapsy, protože bez ovladače nelétá. Zajímavý je úchyt na mobil, který se vysouvá z těla ovladače a vypadá, že by mohl být praktický. Antény tentokrát nejsou vně ovladače, ale uvnitř tohoto úchytu, takže pokud je chcete za letu nastavit směrem k dromu, musíte manipulovat s celým ovladačem - podle údajů výrobce se signál nejlépe šíří ve směru, kam míří čelo držáku.

obr: Srovnání ovladače Mavic Mini a Mavic Mini 2

Dál tu je nabíjecí pouzdro umožňující nabíjet 3 akumulátory současně (a v něm samozřejmě i ty 3 akumulátory), běžná USB nabíječka a kablíky s příslušnými konektory pro iPhony i mobily s Androidem. V "návodech" má cenu snad jen QR kód umožňující stáhnout do mobilu ovládací aplikaci DJI Fly. Skutečný návod najdete anglicky na stránkách DJI, později se jako pdf objevil i na některých českých webech, například zde. Rozhodně doporučuji jeho prostudování, protože o intuitivnosti si pře nastavení moha funkcí u Mini 2 moc mluvit nedá.

Firemní prospekty uvádějí, že v balení Fly More Combo mají být náhradní vrtule, šroubky a šroubovák i náhradní páčky k ovladači. Dlouho jsem si myslel, že tohle všechno v mé krabici chybí, až mě čtenář DroneWebu upozornil na dobře schovanou kapsu z vnitřní strany víka výše popsané brašny. Opravdu to tam bylo! Takže ta brašna přece jen k něčemu je - třeba, kdybyste se chtěli vydat na životní dráhu kurýra špiónů nebo pašeráka.

Dědictví po předkovi

Duševně rozervané majitele Mavic Mini 1, kteří teď zatoužili po dvojce, jistě bude ze všeho nejvíc zajímat, co ze svého starého vybavení mohou u nového modelu použít - a hned na začátku prozradím, že výrobce si dal dost záležet na tom, aby toho bylo co nejméně.

Obzvlášť dobrá zpráva by byla, kdyby šlo používat původní akumulátory, protože baterie do Mini nejsou levné a při některých akcích se větší zásoba hodí. Na první pohled se zdá, že to půjde: akumulátor z jedničky do dvojky pohodlně strčíte a dokonce se po zapnutí všechno rozsvítí jak má.

obr: Akumulátory obou modelů se zdánlivě moc neliší, ale je tu zásadní rozdíl v kapacitě

Tím ale dobré zprávy končí, protože web jednoho z prodejců (Telink) říká: "Ačkoliv mezinárodní verze DJI Mini 2 může používat baterii Mavic Mini, výkon se sníží a celková hmotnost přesáhne 250 g, což vyžaduje registraci v některých zemích a regionech." Teoreticky tedy v nouzi baterii z jedničky použít jde, ale co to udělá v praxi (především jak se to projeví v indikaci stavu baterie za letu) si povíme v některém z dalších dílů seriálu.

Podobně zajímavá by byla i zaměnitelnost vrtulí obou modelů (tím spíš, že do mého balení ty náhradní nějak zapomněli přidat). O tom web prodejce nemluví, proměření ale ukázalo, že rozměry listů, šroubů i závitů jsou shodné - odlišná je jen barva pruhu na jejich koncích. V případě výměny by ovšem přece jen nejspíš bylo jistější neměnit jednotlivé listy, ale celé vrtule, nejlépe všechny čtyři.

Samozřejmě pro dvojku nejde využít ovladač Mavic Mini, naopak to ale údajně možné je.

Původní Mavic Mini 1 se mi nejlépe osvědčil při natáčení ve složitém terénu a uzavřených prostorách, kde vyhovovaly malé rozměry a nevadila "dálková" omezení ordinovaná výrobcem. S OcuSync by to mohlo být mnohem lepší, proto mě zajímala kompatibilita ochranných oblouků vrtulí, bez které v takových podmínkách bezpečně létat nejde. Výsledek byl zajímavý, ale vlastně ne překvapivý. Shoda rozměrů obou strojů nasvědčovala tomu, že ochranu by mělo jít bez problémů nasadit, což se také povedlo - už se ale nepovedlo je sponami na nosičích motorů zajistit (i při použití brutální síly jsem zapnul vždy jen sponu na předním rameni, nikdy ale na zadním). Ani důkladné proměření neodhalilo, jak toho čínští soudruzi docílili; další důvod proč jejich rafinovanost nepodceňovat.

obr: Mavic Mini 2 s ochrannými oblouky vrtulí od předchozího typu

Nejspíš ale jde o zlomek milimetru, tak doufám, že nebude těžké ochranné oblouky upravit. (Později problém opravdu vyřešil nepatrný zásah jemným pilníkem na zadních závlačkách ochranných oblouků)

Ohledně zaměnitelnosti příslušenství tedy spíš špatné zprávy, proto nakonec aspoň jedna dobrá: kryty kamery jsou u obou modelů shodné.

Jedním z problémů původního Mavic Mini byla citlivost na rušení, což by mohl OcuSync značně zlepšit. V příštím díle si tedy vyzkoušíme, jestli se tak skutečně stalo: budeme s Mavic Mini 2 létat na stejných lokalitách jako s Mavic Mini při předešlém testu.

Jan A. Novák

NÁSLEDUJÍCÍ DÍL TESTU