Druhým dílem pokračuje vyprávění o tom, jak jsem se z hobby provozovatele dronů stal majitelem takových těch papírů, které z vás udělají profesionála. V minulém díle jste si mohli přečíst důvody, které mě k tomu vedly, a proč jsem si vybral nabídku firmy Telink mi s tím pomoci. Teď přijdou na řadu první konkrétní kroky.

O tom, jak od Úřadu civilního letectví získat licenci k provozování dronu, se mezi majiteli těchto strojů na internetu vyprávějí někdy až neuvěřitelné věci. Opsat do DroneWebu některý z oficiálních návodů, jak na to, by bylo snadné - ale to by uměl každý. Rozhodl jsem se to tedy raději vyzkoušet na vlastní kůži.

Vláda Velké Británie zveřejnila záměr zavést povinnou registraci dronů. Součástí opatření, která jsou označována jako příspěvek k bezpečnosti veřejného prostoru, budou také povinné kursy bezpečného létání zakončené testy pro majitele malých bezpilotních prostředků. Bude se to týkat všech dronů se vzletovou hmotností přesahující 250 gramů.

Rok po dvoudenní Konferenci Speciálních sil "Využití UAS a obrana proti nim" se nyní na prakticky stejné téma za účasti státních složek i výrobců konal seminář pořádaný Řízením letového provozu. Pojďme si tedy přiblížit, o čem se diskutovalo a jak.

Prakticky jediným komplexním předpisem o používání bezpilotních prostředků u nás je Doplněk X. Má jen několik málo stránek, přesto o něm mezi amatérskými majiteli dronů panují mýty a legendy, jako by šlo o tajnou knihu nějakého konspirativního řádu. Jednou z těchto pověr je přesvědčení, že pokud mám hodně malý a lehký dron, nemusím se o předpisy vůbec starat.

Tatíček Masaryk sice prý řekl že vzduch je naše moře, ovšem přivlastňovací zájmeno "naše" bychom neměli brát moc doslova - rozhodně neznamená, že si nahoře může každý dělat co chce. Navíc je tohle moře rozdělené na různé části a v každé se smí nebo nesmí něco jiného. Samozřejmě se to týká i provozování dronů. Jenže oficiální dokumenty o tom mluví řečí odborných termínů a zkratek, proto jsme se je tu pokusili převyprávět do lidské řeči.

Od ledna 2016 platilo v USA nařízení organizace FAA (Federal Aviation Administration, obdoba našeho Úřadu civilního letectví), že každý, kdo si koupí dron, se při tom musí zaregistrovat. Federální soudní dvůr ve Washingtonu nyní toto opatření zrušil na základě žaloby jednoho leteckého modeláře a majitele dronu.

Z mnoha diskusních skupin a facebookových profilů je zřejmé, že mnoho majitelů dronů dělá věci, které by se dělat neměly. U jiných to ale tak jasné není, o čemž svědčí i debaty pod příspěvky. Přitom postihy mohou být velmi citelné. Proto tu dáváme plné znění pověstného Doplňku X, o němž mnozí ani nevědí a jiní o něm sice mluví, ale nikdy ho neviděli. Přitom jde o předpis, který by měl každý provozovatel dronu alespoň rámcově znát.

Létání s drony je bohužel sešněrováno mnoha předpisy a svůj podíl si chce ukrojit i Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOU) v případě, že létáme s kamerou. V roce 2013 proto vydal stanovisko, které rozebereme v tomto článku. 

Tak jako přibývá dronů, přibývá i omezení pro jejich létání. Zatím poslední představuje chystaná novela zákona o ochraně přírody a krajiny, která právě prochází schvalovacím řízením. Představitelé České asociace provozovatelů bezpilotních letadel připravovaný zákaz ve sdělovacích prostředcích přivítali.