Když dron vašeho souseda přijde na neohlášenou návštěvu ^Doporučený

Jako sloupkař specializovaný na technologie často píši o svých vlastních zkušenostech. Ale to, co se mi stalo minulý týden, vypadalo poněkud neskutečně.

Začalo to ve čtvrtek, když jsem psal o rozporech, které mohou vyvolat drony mezi sousedy. Většinou se to přihodí takhle: soused má nový dron (obvykle v souvislosti s Vánocemi) a nejdřív začne létat na svém dvorku. Pak samozřejmě sem tam přeletí i nad pozemkem jiného souseda. A ten se naštve - tím spíš, že většina dronů pro rekreační létání je vybavena kamerami.

Hlášek o takových případech jsou plné sociální sítě: "Můj soused létá kolem mého okna a sleduje mě," objevilo se nedávno na Twitteru. "Přitom se mnou doteď nepromluvil ani slovo."

Ale někdy dojde i na pěsti nebo ještě horší věci.

V roce 2014 byl uvězněn dvaatřicetiletý muž z Lower Township (New Jersey), když sestřelil sousedův dron letící nad jeho pozemkem. Byl obžalován z těžkého zločinu a hrozilo mu až deset let vězení.

Zabiják dronů

Loni v červenci sedmačtyřicetiletý William Merideth z Louisville v Kentucky sestřelil sousedův dron, protože údajně sledoval jeho šestnáctiletou dceru, když se slunila u bazénu. Byl uvězněn, soudce ho ale později osvobodil s tím, že na to měl právo.

Pan Merideth se pak stal něčím na způsob mluvčího nepřátel dronů; sám sebe označuje za zabijáka dronů. "Podle mě eistují pouze dva druhy špatných lidí, prozradil Merideth reportérovi listu The Washington Post. "Jsou to liberálové, kteří nám upírají právo vlastnit zbraň a majitelé dronů."

Když jsem to četl poprvé, bylo mi nešťastného majitele malé helikoptéry líto, a postup jeho souseda mi připadal hrubý a neurvalý. Ale pak se mi stalo něco podobného.

Seděl jsem zrovna ve své domácí pracovně a psal článek o sousedských trápeních s drony, když jsem zvenku uslyšel podivné bzučení. Podíval jsem se tam, a viděl že asi tak 7 metrů od mého okna se vznáší černý dron a civí na mě svou kamerou.

Nejdřív mě to znepokojilo: někdo mě špehuje. Ale když jsem o tom přemýšlel víc, docházel jsem postupně k opačnému názoru - možná i proto, že díky bezpečnostním kamerám a internetovým vyhledávačům vlastně už jsme na neustálý dohled navyklí. Uvědomil jsem si, že není tak velký rozdíl mezi dronem vznášejícím se kus od mého okna a chlapíkem co se dívá dalekohledem z protějšího chodníku - jeden i druhý mohou zírat do mé pracovny.

Možná je to ale menšinový názor, proto jsem se zeptal i manželky, co si o tom myslí. Trochu jí to rozrušilo a uvažovala, že si koupí pušku, aby mohla sousedův dron sestřelit, až se objeví za oknem koupelny. Tvrdila, že mezi člověkem s dalekohledem a dronem je podstatný rozdíl, protože dron může zaujmout výhodnější pozorovací pozici.

Do nebe i do pekla

Asi by nás ale nemělo překvapit, že právo na technologické aspekty problému nebere ohled. Roku 2013 Congressional Research Service, legislativní pobočka Kongresové knihovny zveřejnila zprávu nazvanou "Začlenění dronů do vnitrostátního letového prostoru: vybrané právní otázky" (Integration of Drones Into Domestic Airspace: Selected Legal Issues), která varuje před tím, že mohou být zneužity k pronásledování, obtěžování, voyeurství a odposlouchávání. Zpráva ale současně také říká, že "určení, kdy dron neoprávněně vniká na něčí majetek, může být mimořádně obtížné."

V některých případech se nejspíš bude vycházet z podobných dřívějších případů, v nichž hrají roli jiné technologie. Roku 1990 článek v New York Times řešil problém, že lidé si dalekohledy nekupují ani tak kvůli pozorování hvězd, jako spíš pro pozorování sousedů (a sousedek). Dotázaný prodavač na to reagoval slovy: "Neprodáváme morálku, ale dalekohledy." A policie na problém reagovala doporučením zatahovat žaluzie.

Pořád ale ještě zůstává ve hře argument mé manželky tvrdící, že dron může využít i takové otvory, které jiné technologie nemohou.

Kontaktoval jsem proto Briana Farkase, právníka newyorské právnické kanceláře Goetz Fitzpatrick, který napsal publikaci o dronech a právu. Upozornil mě na starý britský zákon známý jako "ad coelum et ad inferos" (do nebe i do pekla), který vlastníkovi přiznává práva na vše, co se nachází nad i pod jeho pozemkem. Jenže to už dnes většinou neplatí. Upozornil mě také na to, že v některých státech se bere za kriminální akt i létání dronu u okna. Zpráva Congressional Research Service ale je dost mlhavá, proto Kongres v současnosti pracuje na přípravě zákona, který bude regulovat provoz rekreačních dronů. Očekává se, že jeho součástí bude také ochrana soukromí, včetně práv majitelů domů.

Než k tomu dojde, mám tu jeden typ, pro ty, kdo touží sestřelovat drony, ale nechtějí do vězení: skupina odborníku z Michigan Technological University vyvinula "lapač dronů", který stroj chytí do sítě a nepoškodí.

A nebo můžete udělat to, co já: počkat pár vteřin, až to souseda omrzí a odletí někam jinam.

Nick Bilton

nytimes.com, 27. 1. 2016

Komentář: a co v Česku?

Tak masové nálety dronů jako v USA u nás nejspíš nehrozí, už proto, že stroje, které dokáží věci popisované v článku, jsou pořádně drahé. Nicméně podobné problémy tu nejspíš dříve nebo později budou - jako důkaz stačí pročíst diskusi na Novinkách pod články o dronech v zahraničí. Z tónu i slovníku je zřejmé, že touha "sejmout dron" u nás bude velká, i když nebude pramenit ani tak z obavy o soukromí, jako spíš ze závisti.

Dalším českým "špecifíkem" s nímž musí provozovatel počítat v roli zabijáka dronů, jsou takzvaní lidoví myslivci, pro něž mohou být tyto stroje stejně vítaným cílem jako psi a kočky (o záměnách spolumyslivců s divočákem - tedy v tomto případě drona s dravcem ani nemluvě).

Ve všech těchto případech ovšem platí právo chránící majetek - a tady leckdy jde o pěti až šesticiferné částky, mohou být tresty vysoké. O to vyšší, že použití i legálně držené zbraně je legislativně přísně ošetřeno a sestřelování dronů se do něj nevejde. Střelci nejspíš bude v nejlepším případě hrozit odejmutí zbrojního pasu.

Momentálně u nás regulace dronů vychází ze zákona č. 49/1997 Sb o civilním letectví a dalších předpisů - z nichž ovšem vyplývá, že dron s hmotností pod 20 kg není letadlo, ale model letadla. To sice znamená, že zmíněný zákon a předpisy jsou pro provozovatele dronu pouhým doporučením, současně ale s takovým strojem vlastně nelze provozovat výdělečnou činnost. Z toho a mnoha dalších věcí vyplývá, že současná legislativa zaostává za skutečností a očekává se vznik nové.

Jaká bude?

Ze zásady "do nebe i do pekla" je zřejmé, že článek vznikl v anglosaském prostředí, které má úplně jiné pojetím práva než kontinentální Evropa obecně a postkomunistická Evropa zvlášť. S trochou nadsázky můžeme říct, že kontinentální právo vychází z feudálního, kdy občan už není majetkem vrchnosti, ale státu. Dá se proto předpokládat, že nová legislativa bude ohledně omezení provozovatelů dronů přísnější než v USA, současně ale s menším důrazem na ochranu soukromí a majetku.

Jak to bude ve skutečnosti, nevíme - ale ohleduplností a slušností při provozování dronů můžeme přispět k tomu, aby vztah veřejnosti k těmto strojům nebyl nepříznivý a nevytvářela se tak atmosféra podporující vznik drakonických zákonů.

Situaci samozřejmě budeme i nadále sledovat a o aktuálním stavu na těchto stránkách informovat.

Jan A. Novák, 30. 1. 2016