- Napsal(a) Jan A. Novák
- Zveřejněno v Legislativa
- Číst 13654 krát
- velikost písma zmenšit velikost písma zvětšit velikost písma
- Tisk
Ještě jednou o Doplňku X, aneb: Není pravda, že s malým dronem mohu všechno
Prakticky jediným komplexním předpisem o používání bezpilotních prostředků u nás je Doplněk X. Má jen několik málo stránek, přesto o něm mezi amatérskými majiteli dronů panují mýty a legendy, jako by šlo o tajnou knihu nějakého konspirativního řádu. Jednou z těchto pověr je přesvědčení, že pokud mám hodně malý a lehký dron, nemusím se o předpisy vůbec starat.
Drony jsou v současnosti něco jako Divoký západ: území, které teprve čeká na prozkoumání, "osídlení", využití a v neposlední řadě zavedení práva. Současné předpisy jsou spíše provizoriem a o tom, co přijde, panují velmi mlhavé představy - tím spíš, že ani zákonodárci zatím zřejmě nemají příliš jasno, jak vyvážit požadavky na rozvoj perspektivního oboru s obavami, které budí ve špatně informované veřejnosti. Obavy proto pochopitelně mají i majitelé dronů.
S nástupem nové kategorie velmi malých dronů (zejména mohutně propagovaného DJI Spark) se objevila představa, že se jich předpisy netýkají. Ve skutečnosti to ale prozrazuje jen neznalost Doplňku X. Ten sice bezpilotní prostředky opravdu dělí na několik hmotnostních kategorií, jejich podléhání pravidlům se ale řídí podle jiných hledisek.
Dva největší omyly
Jedním z nejčastějších omylů, které se objevují v diskusích o nařízeních týkajících se dronů, je tvrzení typu "tak prodám svého Phantoma, přidělám kameru na model letadla a úřad na mě nemůže". Jenže tak to rozhodně není, protože Doplněk X se nevztahuje jen na drony, ale na "bezpilotní letadla" obecně, respektive "bezpilotní systémy". Takže i kdybyste kameru přidělali na třeba na vzducholoď, platí pro vás úplně stejná legislativa jako pro zmíněného Phantoma. Je otázka, jak by to bylo s cvičeným sokolem s kamerou na krku - no, ale nebuďme malicherní.
Ještě zásadnější je druhý často se vyskytující omyl, totiž že z moci úřadu se vymaním tím, že si pořídím velmi malý a velmi lehký dron. Zase špatně, protože Doplněk X nadřazeně všem hmotnostním kategoriím rozlišuje dva druhy bezpilotních prostředků, přičemž u jednoho z nich je úplně lhostejné, kolik váží.
Do první z těchto dvou kategorií spadají ty bezpilotní prostředky, které jsou využívány k zábavě (řečeno jazykem úředním k rekreačně sportovním účelům) a ty nejmenší z nich úřad opravdu nezajímají - ale nezajímají ho ani ty větší (ještě si později přesně povíme, které to jsou).
A pak jsou ty, které se používají ke všemu, co není hraní (tedy "k výdělečným, experimentálním a výzkumným aktivitám", jak praví Doplněk X). A ty všechny - což je obzvlášť důležité vědět - podléhají evidenci Úřadu pro civilní letectví bez ohledu na hmotnost, rozměry a další parametry. Totéž platí i pro jejich operátory (které Doplněk X poněkud nadneseně nazývá piloty).
Létání pro zábavu
Teprve na nižší úrovni Doplněk X rozlišuje bezpilotní letadla podle hmotnosti. Jde o následující čtyři kategorie:
- méně než 0,91 kg
- 0,91 až 7 kg
- 7 až 20 kg
- více než 20 kg
Poslední kategorii (tj. těžší než 20 kilogramů) tady můžeme pustit ze zřetele, protože s takovými monstry létá málokdo. A pokud létá, je nepochybně natolik erudovaný, že mu ani nedělá problém pochopit Dodatek X.
Když se svým dronem létáte jen pro zábavu, pak to máte celkem jednoduché: až do hmotnosti oněch dvaceti kilogramů po vás skoro úřad nic nechce, až na tři následující výjimky:
- od hmotnosti 0,91 kg by měl být stroj opatřen identifikačním ohnivzdorným štítkem se jménem a telefonním číslem majitele
- od hmotnosti 0,91 kg by měl také mít systém, který v případě ztráty spojení bezpečně ukončí let (tzv. fail safe).
- od hmotnosti 7 kg musí pilot dodržovat pravidlo, které se dobře pamatuje podle číslic 50, 100 a 150. Tedy, že při startu nikdo kromě pilota nesmí být blíže než 50 m, při letu se stroj nesmí k lidem a stavbám přiblížit na méně než 100 metrů a musí se létat nejméně 150 metrů od hustě zastavěných ploch (jde o horizontální vzdálenosti).
Problematické "činnosti pro vlastní potřebu"
Pokud ovšem létáte s dronem za jiným účelem než pro zábavu, začne to být trochu složitější. První problém spočívá už v tom, že ohledně definice komerčního využití je dost nejasností. Dodatek X totiž rozeznává dva druhy:
- letecké práce (LP)
- letecké činnosti pro vlastní potřebu (LČPVP)
U leteckých prací je jasno: jde o jakékoliv použití dronu, za které vám někdo zaplatí.
S leteckými činnostmi pro vlastní potřebu je to ovšem složitější. Dovedu si představit, že původní úmysl byl dobrý: jde o takové činnosti, za které mi sice nikdo nezaplatí, ale z nichž mi plyne nějaký užitek. Například si pořídím snímky, které pak jsou součástí nějaké další práce (diplomky, článku, knihy, přednášky...). Nebo kontroluji, jestli na mém poli neroste plevel a podobně.
Postupně ale převážila tendence vidět v LČPVP všechno, co si můžete udělat sami zadarmo, přestože profesionální provozovatelé dronů za to berou honoráře - například snímek nemovitosti, kterou chcete nabídnout do prodeje, nebo kontrolu stavu střechy či komína. A nechybí ani tvrzení, že pod LČPVP spadá všechno, co není jen hraní, dokonce i video na YouTube, k němuž provozovatel sociální sítě přiřadil reklamu.
Letecké činnosti pro vlastní potřebu jsou asi nejkontroverznější prvek Doplňku X, takže se jim budeme podrobně věnovat v některém z dalších článků na DroneWebu. Tady se spokojíme s konstatováním, že pokud budete obviněni z nelegálního používání dronu, hrozí pokuta až 5 milionů Kč - tedy dost dobrý důvod uvažovat o licenci profi pilota UAV i přesto, že jsme si původně létáním vydělávat nechtěli. Proto je významná i následující kapitola článku, přestože se zdánlivě týká jen profesionálů.
Létání za prací
Pokud tedy použijete svůj dron pro cokoliv jiného než hraní, začínají být požadavky ÚCL poněkud složitější - ale nic, co by se nedalo zapamatovat. Bez ohledu na hmotnost vašeho stroje totiž musíte splnit následující podmínky:
- mít dron zaregistrovaný u ÚCL
- sám se také u úřadu zaregistrovat
- při zkouškách prokázat způsobilost dron pilotovat (včetně znalosti legislativy)
- získat od úřadu povolení k létání
- získat povolení k provozování LP a LČPVP
- mít onen již zmíněný ohnivzdorný štítek
- mít sjednané a zaplacené pojištění
- mít dron s výše zmíněným fail safe systémem
- mít k dronu provozní příručku schválenou ÚCL
- vést letový deník
- hlásit případné mimořádné události
Z hlediska hmotnosti dronu je tu jen jediná výjimka: dodržovat pravidlo 50 - 100 - 150 (zmíněné výše) musíte až se stroji, které váží víc než 7 kg. U lehčích stačí pouze - zjednodušeně řečeno - létat podle zdravého rozumu.
Vyřídit všechno, co je potřeba pro letecké práce a letecké činnosti pro vlastní potřebu není jednoduché, ještě horší ale je, že všechna povolení a pojištění dohromady přijdou na docela hodně peněz. Ale o tom zase někdy příště.
Jan A. Novák
Publicista a fotograf, který se od dětství snaží fotit to, co většina běžných lidí nemůže vidět. Drony ho tedy nemohly minout.
Internetová stránka: www.novakoviny.euSouvisející položky (podle značky)
- Štítek na dron snadno, rychle a zadarmo
- V platnost vstoupila nová pravidla pro drony
- Jak jsem se testoval a registroval kvůli nové legislativě
- Tisková konference ministerstva dopravy ČR k novým pravidlům evropské legislativy pro drony
- Informace Ministerstva dopravy: Desatero očekávaných změn v pravidlech pro bezpilotní letadla (drony)
2 komentáře
-
Adam 8. 7. 2017 7:28 Odkaz Komentáře
Dobrý den,
nemohu najít bližší informace o činnosti pro vl potřebu. Prosím o upřesnění, případně odkaz na zmiňovaný samostatný článek.
Jinak velmi děkuji za kvalitní článek. Bohužel mám pocit, že pokud s nim nebudu létat doma v obýváku, drona v ČR nevyužijí.
Hezký den,
Adam -
David 7. 9. 2017 19:14 Odkaz Komentáře
" hrozí pokuta až 5 milionů Kč" - a reálná? Kdybych věděl, že se k něčemu takovýmu schyluje, poberu svoje peníze, uteču do zahraničí a mam klid. Ať si leteckej úřad nas**e. Budu si lítat, jak budu chtít.