Deník uchazeče o licenci: 2. První kroky

PŘEDEŠLÝ DÍL SERIÁLU

Ale ještě než se do toho pustím, musím vysvětlit jednu věc: výběr dronu, pro který bude licence platit. Na rozdíl od řidičáku tady totiž děláte "papíry" jen ke konkrétnímu stroji; jde o něco jako řidičák a techničák v jednom. Pokud byste později přešli na jiný dron, budete muset větší část téhle anabáze absolvovat znovu - a co je horší: znovu zaplatit i větší část nemalých poplatků ÚCL.

A teď pozor! - přijde důležitý tip: bohužel teprve později jsem se dověděl, že když do procesu vstoupíte rovnou se všemi svými stroji, je to jednodušší a v souhrnu levnější (alespoň, co se týče správních poplatků pro ÚCL) než, když chcete později registraci pro další stroj.

Provozní příručka

Jestli jsem to ale dobře pochopil, tak vás ani zkoušky s více stroji najednou nezbaví asi největší nepříjemnosti, totiž vytvořit pro všechny stroje provozní příručky. To byl také důvod, proč jsem šel do zkoušek jen s jedním dronem - konkrétně s DJI Phantom 4. Volba na něj padla proto, že jde o běžný typ, takže provozní příručky k němu existují. Navíc Telink je oficiální zástupce DJI, takže má zpracované provozní příručky pro všechny u nás prodávané drony tohoto výrobce.

Naproti tomu pro můj další dron Yuneec Typhoon H, který by se pro profesionální činnosti možná hodil i víc (je k němu k dispozici termokamera) jsem v žádné nabídce školících firem nic o jeho provozní příručce nenašel.

Tady je možná potřeba vysvětli i termín "provozní příručka". Může být trochu zavádějící, protože leckdo si pod tím asi představí návod k použití - tedy to, co je v bedně s dronem od výrobce, nebo (a) ke stažení na internetu. Jenže skutečnost je trochu složitější: provozní příručka je tlustospis o několika desítkách stran, kde se popisuje všechno možné, včetně toho, kam telefonovat při havárii dronu, jak vyhodnotit počasí a podobně. Jen ten návod k použití tam v podstatě nenajdete. Dalo se tedy předpokládat, že jít do zkoušek s Typhoonem H by získání licence prodražilo a oddálilo právě díky příručce.

Nemůžu se tady ubránit pokušení to komentovat. Chápu, že je potřeba takové publikace vytvářet a nechat úřadu schvalovat u individuálně (a často víceméně na koleně) vyráběných dronů, zejména u těch velkých. Ale u sériových produktů renomovaného výrobce se to zdá být poněkud nadbytečné - podle mého názoru by úplně stačilo z toho extrahovat předletové, letové a nouzové postupy.

Na webu ÚCL můžete najít doporučení pro přípravu provozní příručky (zde). Myslím, že je to dost pádný důvod svěřit její vypracování někomu, kdo už s tím má nějaké zkušenosti - zvlášť když (jak už jsem zmínil minule) vám ji úřad může opakovaně vracet k přepracování.

Papírování

Minulý díl tohoto článku končil 24. dubnem, kdy jsem u firmy Telink objednal administrativní a praktickou přípravu na zkoušky u ÚCL. Téhož dne z firmy přišla faktura, kterou jsem ihned zaplatil. Obratem přišly hotové nebo předvyplněné formuláře, které úřad ke zkouškám požaduje. Jde o následující:

- předvyplněný vzor podání Žádosti o evidenci pilota bezpilotního prostředku/povolení k létání bezpilotního prostředku

- provozní příručka pro daný typ

- blokové schéma daného typu

- deník pilota

- deník stroje

- deník údržby

(pokud je pilot jen jeden a současně jde o majitele stroje, slučuje se deník pilota deník stroje v jedno). Deníky se úřadu neposílají, ale trochu předběhnu: budete je muset mít ke zkouškám, přičemž se požaduje nálet okolo 50 hodin. Protože tolik v období mezi žádosti a zkouškami nejspíš nenalétáte, nezbude než ho vyplnit jaksi zpětně. Tuším, co vás teď asi napadlo, ale ujišťuji, že vymýšlet si to je docela pracné, takže pokud třeba i jen trochu uvažujete o licenci, není špatné si už něco jako deník vést.  

Firma také oznámila, že zajistí opatření dronu předepsaným nehořlavým štítkem, až mu bude přidělena registrace.

To ale není všechno, další důležitou podmínkou je pojištění dronu (něco na způsob povinného ručení). I to zařídila školící firma a bylo třeba vyplnit jí zaslané formuláře.

Kromě toho pojišťovna požaduje barevné fotografie dronu ze všech čtyř stran. Další fotografie chce ÚCL, ten se ale spokojí jen se snímkem zpředu a ze strany. Tyhle fotografie se posílají společně s žádostí, provozní příručkou a blokovým schématem stroje. Fotografie pro ÚCL i pro pojišťovnu musí být pořízené na zemi (ne v letu), nejjednodušší je si pro to vytvořit neutrální pozadí pomocí kusu bílé látky (třeba prostěradla), které visí co nejdál za ním a které obloukem přechází na podložku až pod dron (stroj na něm stojí) - viz fotografie v záhlaví článku. Je to rychlé., levné a úplně to stačí

Významnou a při tom ne vždy zmiňovanou součástí požadovaných dokladů je registrace u živnostenského úřadu ohledně činností, kterými si dron bude na sebe vydělávat (například fotografické práce atd.)

Úřad také chce doklad o nabytí dronu (stvrzenku, fakturu atd.)

Předání vyplněných dokumentů úřadu je možné třemi způsoby: datovou schránkou, zasláním doporučeně obyčejnou poštou, nebo osobním předáním na podatelně ÚCL. Doporučuje se datová schránka, ovšem pokud si ji zřídíte, uvalíte na sebe povinnost jejím prostřednictvím komunikovat se státní správou i ve všech ostatních záležitostech. Po zkušenostech s datovou schránkou bytového družstva jsem po tom nijak zvlášť netoužil, a tak jsem volil doporučené zaslání poštou.

To se stalo 27. dubna. Teď už se dalo jen čekat

Jan A. Novák

PŘEDEŠLÝ DÍL SERIÁLU

NÁSLEDUJÍCÍ DÍL SERIÁLU