- Napsal(a) Jan A. Novák
- Zveřejněno v Legislativa
- Číst 7571 krát
- velikost písma zmenšit velikost písma zvětšit velikost písma
- Tisk
Nová evropská legislativa: jak je to doopravdy
Doba, kdy vstoupí v platnost nová evropská legislativa týkající se provozu dronů, se blíží - a tak se v médiích (včetně celostátních) objevuje i řada mylných informací, polopravd a nesmyslů. Ten největší je, že už je na spadnutí, takže se podle něj budou muset majitelé dronů začít řídit co nevidět. Zavádějící je ale i řada dalších tvrzení. Tady proto popisujeme její současnou podobu i stav procesu zavádění.
Společná evropská legislativa se připravuje už několik let a už dřív jsme o ní psali zde. Od té doby návrh prošel změnami a nyní dospěla do stádia, kdy jej schválila Rada Evropy. To ale neznamená, že vstupuje v platnost: teď ji teprve dostane ke schválení Evropský parlament. To, že by ji měnil nebo dokonce zamítl, se asi nedá očekávat, ale i po velmi pravděpodobném schválení nastane dvouleté přechodné období, než bude nové opatření připraveno k použití. Bude muset proběhnou implementace do národní legislativy, což konkrétně znamená jak změnu již existujících předpisů a zákonů, tak ale i uzpůsobení evropské legislativy místním požadavkům, což taky nejspíš chvíli potrvá.
Změny v legislativě týkající se dronů přicházejí jednak proto, že po nich volá část veřejnosti vystrašená senzacechtivými médii, jednak proto, že bude implementovat evropské směrnice. Evropský úřad pro bezpečnost leteckého provozu EASA na obavy z dronů reagoval vydáním návrhu, o němž výrobci a prodejci dronů tvrdí, že je likvidační, ale zatím jim to nebylo nic platné.
Tři kategorie
Návrh v současné podobě předpokládá rozdělení bezpilotních prostředků do tří kategorií:
Open (Otevřená)
Jde o stroje s nejnižším provozním rizikem, pro let tedy není třeba předběžné povlení.
Specific (Zvláštní)
Vyšší kategorie bezpilotních prostředků vyžadující schválení od autorizovaných orgánů a licenci operátora.
Certified (Certifikovaná)
Jedná se především o vojenské drony a další stroje pro náročné profesionální využití.
Na první pohled to vypadá rozumně. Je také zřejmé, že modelářů a amatérských provozovatelů dronů se týká jen kategorie Open (Otevřená). Zdálo by se tedy, že je vše v pořádku - dokud se na tuto kategorii nepodíváme blíž.
obr: Tabulka kategorií dronů podle chystané evropské legislativy
Všechny drony spadající do kategorie Open smí létat jen v přímém optickém dohledu svého operátora (VLOS, Visual Line of Sight) a do maximální výšky 120 metrů. Oproti stávajícímu českému předpisu je tedy maximální výška omezena na méně než polovinu. Doprovodné texty návrhu EASA také předpokládají, že výrobci dronů obsahující automatické režimu, do nich tato omezení zabudují. Každý stroj bude muset být opatřen identifikačním štítkem, což u nás dosud byla povinnost jen u dronů schválených pro letecké činnosti a činnosti pro vlastní potřebu (viz výše). Jinak se předpokládá respektování všech omezení daných dosavadními pravidly (vzdušné prostory, okolí letišť, zakázané zóny atd.).
Kolik lidí dělá dav?
Tím ale špatné zprávy nekončí, protože kategorie Open se dělí na čtyři podkategorie A1, A2, A3. Ta poslední nás nemusí moc zajímat protože se týká strojů s hmotností 4 až 25 kilogramů. Zato v případě A1 je to trochu složitější, protože se dělí na tři oddíly. V prvním oddílu jsou vlastnoručně postavené koptery s hmotností pod 250 gramů, zatímco druhý se jmenuje C0 a patří do něj koupené drony se stejným hmotnostním omezením. V obou případech smíte létat nad lidmi, ale ne nad shromážděním lidí (definice toho, kdy se z několika jedinců stává dav, chybí) a jedinou vaší povinností je přečíst si návod k použití. Což vypadá velmi svobodomyslně - dokud si neuvědomíme, že se do hmotnostního limitu nevejde ani miniaturní DJI Spark se svými 300 gramy, ale dokonce ani mnohé selfie drony. Pohodlně danou hranici podleze jen Ryze Tello, který ovšem netřeba z moci práva omezovat, protože doletí jen pár desítek metrů.
Podkategorie A1 má kromě toho ještě podkategorii C1, do níž patří drony s hmotností v rozmezí 250 až 900 gramů. Tady už musí majitel projít internetovým školením a na dálku absolvovat on-line test. Což je celkem v pořádku, protože létat bez jakýchkoliv vědomostí samozřejmě není dobře. Registrace uživatelů i malých dronů už ostatně v některých zemích (například v USA nebo ve Velké Británii) už povinná je.
obr: Tabulka podkategorií kategorie Open
Většiny amatérských uživatelů se týká kategorie A2, která se celá skládá z jediné podkategorie C2. Do jejího hmotnostního rozpětí 900 až 4000 gramů patří většina spotřebitelských dronů a od předešlých kategorií se liší jen tím, že nesmíte létat ani nad osamocenými lidmi, ale pouze v bezpečné vzdálenosti od nich. Tu jsem objevil až v doprovodných textech k návrhu, kde se mluví o 8 metrech. Kdybyste se k lidem chtěli přiblížit víc, budete muset absolvovat nějaký test na pověřeném úřadě (v našem případě nejspíš na ÚCL).
Nejistá budoucnost
V konečné podobě budou pravidla skoro jistě složitější a restriktivnější, protože v doprovodných textech k návrhu EASA například předpokládá, že drony v kategorii C1 nebudou smět mít kameru s vyšším rozlišením než 5 Mpx a do kategorie C2 výrobci implementují omezení maximální rychlosti na 3 m/s (cca 11 km/h), aby se mohly přiblížit k osamoceným lidem víc než na 8 metrů. Ve chvíli kdy píši tyto řádky, je ve hře také návrh nedělit drony podle hmotnosti, ale podle kinetické energie, jíž jsou schopné dosáhnout, respektive jejího efektu při srážce s lidskou hlavou. Jak se to bude zjišťovat, je lepší si snad ani nepředstavovat.
Z návrhu je cítit zřetelná snaha udělat z dronů s lepšími parametry něco jako zbraně, vzdálit je z dosahu běžného uživatele a ponechat jim pouze hračky. Předjímat, jak to bude vypadat v okamžiku, kdy nařízení vstoupí v platnost na národní úrovni, jak na něj zareagují prodejci i uživatelé, jak se bude dodržovat, a jak půjde dodržování vymáhat, na to je zatím příliš brzy. Dá se ale předpokládat, že po epidemii strachu z dronů rozpoutané sdělovacími prostředky případné změny rozhodně nebudou k lepšímu - tím spíš, že dronařská obec sice po straně kritizuje ale navenek je pasivní (s výjimkou velkých firem, které ztížení přístupu veřejnosti k dronům většinou vítají).. Přitom v procesu zavádění do národního prostředí by ještě šlo mnohé aspoň zmírnit.
Jan A. Novák
Jan A. Novák
Publicista a fotograf, který se od dětství snaží fotit to, co většina běžných lidí nemůže vidět. Drony ho tedy nemohly minout.
Internetová stránka: www.novakoviny.euSouvisející položky (podle značky)
1 komentář
-
LukABS 28. 7. 2019 9:56 Odkaz Komentáře
Z kategorie A1 je tedy použitelná akorát podkategorie C1, kterou zabíjí maximální rozlišení fotoaparátu. A co drony s uvedenou hmotností této kategorie, ale s lepším fotoaparátem? Budou automaticky spadat do kategorie A2, nebo přesněji C2?
Jinak kategorie C2 je tedy ve hře hlavně pro majitele větších dronů (DJI Phantom, Inspire, Mavic a podobně). Jak by vypadalo omezení rychlosti na 3m/s? Byl by to jen jeden z více letových režimů pro případ, že by se chtěl operátor přiblížit k osobám blíže, než na 8 metrů po absolvování odborného přezkoušení na ÚCL? Nebo by to bylo softwarové omezení a nařízení by nepřipouštělo vyšší rychlost dronů spadajících do této kategorie vůbec? To by totiž znamenalo reálné využití dronů takových, jaké je známe pouze pro vojenské účely, případně pro profi využití se všemi náležitostmi včetně licence, pojištění a vysokých finančních nákladů.
Určitě se nebráním důkladnému přezkoušení teoretickému, i praktickému přímo na ÚCL, pokud by bylo finančně nenáročné, ale ať takto profesionálně přezkoušeným operátorům aspoň umožní létat do větší výšky, vzdálenosti a hlavně vyšší rychlostí.