Deník uchazeče o licenci: 5. Ke zkouškám je potřeba vést deníky

PŘEDEŠLÝ DÍL SERIÁLU

NÁSLEDUJÍCÍ DÍL SERIÁLU

PRVNÍ DÍL SERIÁLU

Minule jsem sice slíbil, že v tomhle dílu už se budeme věnovat průběhu testů a zkoušek, ale sliby jsou od toho, aby se neplnily - hlavně ale je třeba udělat malé odbočení na docela důležité téma. Je jím deník požadovaný ke zkouškám, respektive deníky: pilota, stroje a údržby.

Deník pilota

Deníky pilota, stroje a údržby jsou povinnou součástí složky papírů, s nimiž se budete muset dostavit ke zkouškám. Pokud je ovšem majitel stroje současně jeho pilotem, trochu se to zjednodušuje: deník stroje a údržby se sjednocuje v jeden formulář.

Oba formuláře (jak pro deník pilota, tak pro deník údržby) jsem dostal od firmy Telink. Stačilo je jen vyplnit...

Deník údržby není problém: začíná prohlídkou balení nového stroje, nebo seznámením s ním, pak tam jsou kontroly, údržba, případně opravy, mimořádné události atd.

S deníkem pilota je to trochu složitější, a to hned z několika důvodů. První spočívá v tom, že se deník vyskytuje v různých podobách, přičemž v některých verzích je kolonka pro souřadnice GPS lokality, na níž jste létali, v jiných chybí.

Na webu Úřadu pro civilní letectví (ÚCL) jsem závaznou podobu formuláře deníku nenašel (což nutně neznamená, že tam není; může to být i tím, že jsem v poněkud chaotické struktuře webu zabloudil). Formulář, který jsem dostal od firmy Teling, kolonku pro GPS měl, tak jsem se toho přidržel.

50 hodin ve vzduchu

Druhý problém je zapeklitější: ke zkouškám se po mě požadovalo mít v deníku záznamy z cca 50 hodin létání.

A teď počítejte se mnou: Na jednu baterii u Phantoma 4 se dá letět v průměru asi tak 15 minut, takže abychom byli ve vzduchu jednu letovou hodinu potřebujeme 5 letů - celkem tedy musíte nabíjet a letět 250krát. I kdybyste to dokázali šestkrát za den (se dvěma akumulátory, proč ne), je to dohromady přibližně 40 dní (no dobře, přesně 41, 666666666....). Jenže se taky musíte něčím živit, někdy fouká nebo prší, možná máte rodinu a podobně. Takže v reálu to znamená spíš dva- až třikrát tolik, při troše smůly i víc.

Jak jsem to vyřešil, ponechávám na vaší fantazii, nicméně doporučuji každému, kdo o licenci třeba i jen nezávazně uvažuje, si nějaké záznamy o letech předběžně vést. Protože zpětně rekonstruovat kdy, kde a jak dlouho jste létali, nebo si dokonce lety do počtu vymýšlet, znamená dost velkou otravnou práci.

Ve vedení deníku budete samozřejmě muset pokračovat i po úspěšně vykonaných zkouškách, ale vyplatí se něco takového mít i když o licenci neuvažujete. Lidská paměť je dost ošemetná věc a někdy se docela hodí přesně vědět kdy a kde jste s dronem létali.

Na trhu se sice formuláře deníku vyskytují (a některé firmy za svazek prázdných papírů s několika čarami požadují dost neuvěřitelné sumy), ovšem aby například kolonka "Poznámka" měla nějaký smysl, muselo by se do ní také něco vejít.

Jako nejlepší řešení se mi proto osvědčila vlastnoručně vyrobená excelová tabulka, do které po návratu z akce přenesu poznámky načmárané v terénu na nějaký kus papíru.

Jan A. Novák

PŘEDEŠLÝ DÍL SERIÁLU

NÁSLEDUJÍCÍ DÍL SERIÁLU

PRVNÍ DÍL SERIÁLU