Drony ve válce a Armáda České republiky 1. Drony versus pilotované letouny a protiletecká obrana

Následující díl

Nedávno proběhl na půdě Poslanecké sněmovny ČR seminář "Pokročilá obrana proti dronům", jehož součástí byla také problematika vojenských dronů v současné politické situaci ve vztahu k případným nákupům těchto strojů Armádou ČR. V rámci semináře byly prezentovány tři texty od bezpečnostního analytika Martina Kollera na toto téma. Svým způsobem jde o tři části jednoho tématického okruhu, proto je zde uvádíme pod jedním názvem jako třídílný seriál.. Kromě toho jsme v zájmu čtivosti každý díl rozdělili mezititulky a odstavci na kratší úseky. Jinak zůstaly původní materiál beze změn.

Střetnutí s pilotovanými stroji

Válka na Ukrajině je dalším dokladem toho, že moderní armády mohou úspěšně využívat velké typy bojových dronů kategorie Heavy, případně Super Heavy. V případě že Armáda ČR nakoupí těžké bojové drony kategorie Heavy nebo Super Heavy se startovací hmotností více než 1000 kg však nelze vyloučit do budoucna vznik atypických situací. Jednou z nich je střet mezi drony a pilotovanými bojovými letouny.

obr: Důstojným protivníkem bojových dronů může být český
stroj L-159 ALCA

Drony mají široké spektrum použití a celou řadu výhod, nicméně nelze přehlédnout i některá omezení. Především nelze počítat s možností ostrých manévrovacích leteckých soubojů, pro něž nemají velké pomalé drony dostatečnou pevnost draku z hlediska přetížení v zatáčkách a při střemhlavém letu.

Důvodem je koncepce a konstrukce draku draku (tj. letounu bez motoru, palivové soustavy, podvozku, avioniky, výzbroje a komunikačních systémů), která u všech vrtulových typů kategorie Heavy připomíná kluzák se štíhlými křídly o velkém rozpětí. Nicméně vzhledem ke své malé zjistitelnosti mohou napadat vrtulníky, transportní a podzvukové letouny v podstatě ze zálohy nesenými řízenými střelami se samonaváděcími hlavicemi ve spolupráci s pozemní PVO, která bude vyhledávat cíle.

Naopak pro současné víceúčelové bojové letouny díky svojí malé rychlosti, letovým vlastnostem a malým rozměrům jsou obtížným cílem. Nebezpečným protivníkem, obzvláště na menší vzdálenosti a při vizuálním kontaktu jsou pro drony bitevní vrtulníky a podzvukové bojové letouny typu L-159.

Neviditelný bojovník

Důležitým faktorem z hlediska přežití dronu je malá, případně minimální efektivní odrazová plocha RCS (Radar Cross Section), která snižuje možnost zachycení radarem, ať už ze země, nebo z letadla. Tento faktor přežití podporuje konstrukce draku, která je obvykle z velké části tvořena z různých nekovových materiálů.

obr: Dřevěný Polikarpov PO-2 vzorem pro drony - radar ho
neviděl

Zde si můžeme připomenout úspěšné bojové nasazení sovětských dřevěných cvičných/kurýrních letounů U2/PO2 v Koreji, kde s nimi měly velké problémy americké noční stíhačky vybavené radary.

Drony mohou obzvláště úspěšně operovat v noci při rušivé činnosti nad územím protivníka. Jednorázové materiální škody nemusí být v takovém případě vysoké, zato morální mohou být značné: především chronicky nevyspalé vojáci, potřeba neustálého hlídkování a připravenosti protiletecké obrany.

Drony vybavené odražeči a rušiči mohou rovněž simulovat činnost klasického vojenského letectva a tím klamat a zatěžovat protivníka. Z hlediska přežití dronů na bojišti je rovněž podstatné minimální tepelné vyzařování pístového spalovacího motoru, které snižuje pravděpodobnost detekce a zaměření přístroji a samonaváděcími hlavicemi pracujícími v infračervené části spektra.

Jedná se jak o letecké, tak o pozemní přenosné raketové prostředky. Jako pozitivní lze rovněž hodnotit nízké akustické vyzařování (hluk) pístového motoru s vrtulí. Na vzdálenost několika kilometrů lze takový dron lehce přeslechnout, tím spíše v dopravním nebo bojovém hluku a stresu. Z obrněné techniky, obzvláště za jízdy, není příliš dobrý rozhled, ani poslech. Osádky obvykle sledují okolí, nikoliv prostor nad sebou, pokud jim to konstrukce vozidla vůbec umožňuje.

Achillovou patou je komunikace

Nepřehlédnutelnou výhodou ve srovnání s bojovými letouny je potřeba pouze krátkých startovacích a přistávacích drah, přičemž mohou posloužit běžné komunikace, stejně jako sportovní hřiště a rovné louky.

obr: Drony mají menší nároky na letiště než letadla

Lze předpokládat, že hlavní vojenská letiště budou vyřazena, případně zamořena radioaktivním materiálem již na počátku velké války v Evropě. Zde můžeme připomenout využití dronů z hlediska kontroly zamoření prostoru, který je živým organismům nebezpečný. V neposlední řadě lze zmínit schopnost dlouhodobého letu dronu, který přesahuje biologické možnost člověka.

Jako nevýhodu vrtulových těžkých dronů lze uvést například malou rychlost, která může vést za dne a v nízkých letových hladinách k vizuální/optické/optoelektronické detekci a ničení palbou automatických zbraní ze země. Dále je zde možnost rušení komunikačního a řídícího elektronického systému dronu systémy elektronického boje protivníka.

Na místě je rovněž zásadní otázka převzetí kontroly, řízení a případně zajetí dronu protivníkem, což se v poslední dekádě opakovaně stalo. Celkově je obtížné posuzovat úroveň a odolnost veškeré avioniky dronu z hlediska různých situací a úkolů, pokud nedojde k praktické zkoušce.

Výhody a nevýhody

Srovnáme-li pomalý těžký vrtulový bojový dron například s lehkým bitevním letounem L-159 ALCA z hlediska obrany domácího území, jsou výsledky následující. Bojový dron nepotřebuje letiště, má nižší akviziční a provozní náklady, jednodušší údržbu, může létat mnohonásobně déle, má nižší RCS, při zničení nehrozí ztráta pilota, jehož výcvik trvá řádově roky a stojí miliony.

obr: Izraelská letka dronů připravená k akci

Na druhé straně má nižší rychlost, nižší nosnost, je vysoce pravděpodobné, že reakce na ohrožení bude pomalejší, lze jej vyřadit z boje prostředky elektronického boje (EB) a převzít řízení. Drony jsou výhodné z hlediska provádění dlouhodobého střehu ve vzduchu, ať již nad územím protivníka, tak například při obraně letišť nebo strategického průmyslu.

Oba druhy letounů, pilotované i dron, mohou nést kontejnery s automatickými zbraněmi, raketomety s neřízenými raketami, bomby (pumy) různého typu, protizemní řízené střely, samonaváděcí PLŘS, naváděné PLŘS a PTŘS a kontejnery s jiným obsahem, od elektroniky po chemii a logistický materiál určený pro pozemní síly.

Zajímavé by bylo rovněž srovnání z hlediska manévrového boje ve vzduchu, opět mezi těžkým pomalým dronem a například L-159. Pilotovaný letoun je podstatně rychlejší, a to jak v horizontále, tak ve vertikále. Na druhou stranu je těžší a má vyšší plošné zatížení.

Dron má sice menší rychlost a stoupavost, ale výrazně nižší plošné zatížení. To mu umožňuje provádět zatáčky s podstatně menším poloměrem. Pilotovaný letoun by se v horizontálním střetnutí dostával na vnější stranu zatáčky, kterou by už nemohl utáhnout k získání pozice ke střelbě. Navíc by se díky vyšší rychlosti dostával do nevýhodné pozice před pomalejší dron.

Bojový bezpilotní letoun by naopak mohl vybočit ze zatáčky ven a zahájit palbu na rychlejší pilotovaný letoun při jeho průletu.

Vítězové simulovaných soubojů

Obecně lze konstatovat, že větší rychlost umožňuje pilotovanému letounu volit místo boje a a kdykoliv z něj vystoupit. Na druhé straně vzhledem ke slabému odrazu a vyzařování dronu bude muset pilotovaný letoun bojovat většinou za vidu, což není při velkém rozdílu rychlostí jednoduché a bude proto obtížné zaměřovat cíl.

obr. df06: Dron Ryan Firebee zvítězil v simulovaném souboji s pilotovaným strojem

Rovněž zničení dronu řízenou střelou s tepelně naváděnou pasivní, ale rovněž radarovou aktivní hlavicí je nejisté. Nicméně možnosti dronů jsou široké, obzvláště v případě, že by při plnění
taktických úkolů létaly ve dvojicích.

V simulovaných soubojích mezi rychlými proudovými drony a rychlými nadzvukovými víceúčelovými bojovými letouny, obvykle zvítězily drony. První takový souboj se odehrál mezi bezpilotním proudovým Ryan Firebee a pilotovaným F-4 Phantom už v sedmdesátých letech v rámci programu MASTAG.

U rychlých proudových i pomalých dronů je velkou výhodou oproti pilotovaným letounům, že mohou provádět manévry s negativním přetížením, protože nenesou pilota. Z hlediska ničení dronů pilotovanými letouny jsou zajímavé řízené střely schopné zafixovat a sledovat obraz cíle, nikoliv tepelné vyzařování jako například izraelský typ Python.

Z hlediska střetu mezi bojovými drony (UCAV - Unmanned Combat Aerial Vehicles) bude zásadním předpokladem úspěchu kontrola vzdušného prostoru a nerušená komunikace mezi operátorem/operátory a dronem. Z tohoto hlediska je samozřejmě potřebná vysoká úroveň vycvičenosti operátorů.

V neposlední řadě je třeba z hlediska akvizice a perspektivního použití těžkých dronů vycházet z kvality a hodnocení výrobce, nikoliv z reklamních článků a propagandy v médiích. Typickým příkladem je reklama tureckého dronu Bayraktar, kde reálné schopnosti pokulhávají za mediální reklamou.

Ing. Martin Koller

Následující díl