Od 23. do 25. února pořádá v Abú Dhabí Univerzita Khalifa mezinárodní robotickou soutěž Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC). Tým vedený vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze (FEL) spolupracujícími s výzkumníky z univerzit v Pensylvánii a v New Yorku se probojoval do jejího finále. Aby mohl obhájit vítězství z roku 2017, testuje již déle než měsíc drony v pouštních podmínkách.

Hodně nových majitelů dronů nakupuje takzvané neutrální šedé filtry - a teprve pak se ptá, k čemu jsou vlastně dobré. A protože není špatné takové věci vědět už před nákupem, vznikl tenhle článek.

Tým CTU-CRAS z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze pojede obhajovat úspěch v robotické soutěži DARPA Subterranean Challenge. Při soutěži budou pozemní roboty spolupracovat s autonomními drony při průzkumu obtížně prostupných podzemních prostor.

Zatímco uživatelé dronů se rozplývají nadšením nad novými kapesními stroji vážícími stovky gramů, ve vývojových laboratořích vzniká nová kategorie: takzvané microUAV. Váží zlomky gramů a ze všeho nejvíc s podobají hmyzu.

Drony sice nepadají tak často, jak obecnému lidu sugerují média, přesto jejich vybavení padákem může v případě problémů zachránit ne právě malou investici do stroje. Zatím se vyrábějí jen pro velké profesionální drony vážící několik kilogramů, ale liberecká start-upová firma iMK system vyvinula a začala vyrábět záchranné zařízení vhodné i pro amatérské a poloprofesionální stroje jako jsou Phantomy nebo Mavic Pro a Mavic 2.

V příštím roce bude podle analytiků Gartneru celosvětově dodáno více než půl milionu podnikových IoT dronů (datově připojených létajících dronů využívaných v podnikové sféře), což představuje nárůst o 50 procent oproti letošnímu roku (2019). Do roku 2023 pak tento segment trhu vzroste na 1,3 milionu kusů.

Minule jsme se tu seznámili s výkony kamery DJI Mavic Mini a mimochodem jsem se zmínil, že při létání se vyskytly určité obtíže, které je třeba prověřit při větším množství letů - a pokud možno vysvětlit. Následné vylétání několika desítek akumulátorů na několika odlišných lokalitách (včetně letů provedených zkušeným technikem prodejce) už snad opravňuje k určitým závěrům hodným zveřejnění.

Minule jsem sice slíbil, že další díl testu DJI Mavic Mini už bude o létání, jenže s dronem byly problémy, o kterých bych nerad psal, dokud o nich nezjistím víc. Ale i tak se létalo, fotilo a natáčelo, takže to trochu prohodíme a v tomhle dílu se budeme věnovat kameře kapesního minidronu, zatímco o létání bude až ten další.

Dron se nemusí vyznačovat jen vrtulemi, je i silná snaha vyvinout bezpilotní prostředky létající na jiných principech. Patří mezi ně především ornitoptéry - stroje s mávavými křídly napodobující ptačí let. Důvodů pro jejich vývoj je mnoho; od leteckých schopností ptáků, na které letadla s pevným křídlem nemají, až po nenápadnost vyplývající z podoby s opeřenci.

V minulém dílu seriálu jsme Mavic Mini vybalili z krabice a trochu se s ním seznámili. Létat  ale ještě nebude, protože nejdřív je nutné nabít akumulátory a hlavně nahrát do smartphonu ovládací aplikaci. Ta představuje první překvapení: už nejde o verzi staré dobré DJI GO(4), ale o úplně nový produkt s názvem DJI Fly.