Informační portál o světě bezpilotních prostředků

Prevence nehod multikoptér: 3 Jak se ve vzduchu neztratit sám sobě

Minulý díl seriálu byl věnovaný nehodám způsobeným chybnou orientací, ať už při vizuálním sledování nebo při létání pomocí obrazu z palubní kamery (FPV). Vycházel spíš ze zkušeností profesionálů, proto přidáváme další díl zaměřený na amatérské majitele běžných komerčně dostupných dronů.

začátek seriálu

předešlý díl seriálu

 

Amatér - majitel drtivé většiny dronů z obchodu - obvykle nelétá ani s druhým pilotem, ani s kameramanem, ani se spotterem. A to z několika důvodů, s nimiž nejde nic moc dělat.

Především vysílačky těchto strojů dvojí ovládání vůbec neumožňují. A také proto, že amatéři létají pro radost, ale přitom ve svém okolí nemají nikoho, kdo by ji s nimi toužil sdílet, a současně měl příslušné zkušenosti. Protože aby mělo sledování stroje ve vzduchu smysl, vyžaduje to od pozorovatele nejen dobrý zrak, ale především zkušenosti i určitou kvalifikaci. Těžko předpokládat, že přítelkyně, manželka, kamarád, potomek atd. je mají.

Je proto třeba být realisty a přizpůsobit létání těmto okolnostem. Alespoň pokud o dron nechcete přijít (jak se stává obzvlášť začátečníkům - ale i těm, kteří si začali věřit předčasně), nebo dokonce způsobit nehodu.

obr: Hned po startu je dobré si "okem dronu! prohlédnout své okolí a vytipovat výrazné orientační body

 

Létat s rozmyslem

Dobré například je létat pokud možno se sluncem v zádech. Stroj se vám tak neztratí v přezářené obloze a můžete rozpoznat jeho orientaci na mnohem větší vzdálenost. Prospívá to ostatně i záběrům kamery při filmování - a není to žádná hanba, protože zásadu útočit ze slunce vyznávali už stíhači druhé světové války.

Nespoléhejte také na poziční světla dronu - za slunečného dne je proti jasné obloze nerozeznáte už v poměrně malé vzdálenosti, i kdyby dron svítil jak vánoční stromeček.

Jak už napsala autorka předešlého dílu seriálu, létání pomocí palubní kamery (FPV) je v některých situacích snazší a bezpečnější - ovšem jen za určitých okolností.

Především nesmí být v cestě překážky, které na displeji nerozeznáte, například dráty, tenké větve atd. Vypadá to jako samozřejmost, přesto jsou sociální sítě plné videí, na nichž majitel sbírá trosky dronu, jímž se pokusil proletět korunou stromu.

Už na samém začátku letu si také v malé vzdálenosti dron na chvíli otočte objektivem kamery k sobě a najděte si na displeji výrazné orientační body ve svém bezprostředním okolí, k nimž se budete podle obrazu z palubní kamery vracet.

Při prvním letu na novém místě je obvykle nutné kalibrovat kompas. Pokud to neuděláte, může se stroj začít chovat nevyzpytatelně, což zejména ve větší vzdálenosti od operátora snadno povede k jeho ztrátě.

Pokud ovládací program disponuje mapou, nezapomeňte vyznačit místo startu. Ještě před letem si na ní také ujasněte, kam a kterým směrem poletíte, a jak se budete vracet.

Některé programy šipkou v obraze videopřenosu (Yuneec) nebo na mapě (DJI) ukazují orientaci dronu. Rozhodně neškodí ji pozorně sledovat tak, abyste v každé chvíli věděli, kam má zamířit, kdybyste z nějakého důvodu potřebovali zahájit návrat.

Snažit se zorientovat během nějaké kritické situace za letu (třeba když vám díky větru začne předčasně docházet energie v bateriích) už může být pozdě.

obr: Už z poměrně malé vzdálenosti někdy není lehké rozeznat, kam dron míří

 

Návrat může být kritický

Hláška ovladače, že napětí baterie dronu kleslo na kritickou hranici, je samozřejmě podnětem k okamžitému návratu (když už jste to nechali dojít až daleko a nesledovali stav baterie průběžně).

Návrat ovšem nemusí být snadný, pokud nerozpoznáte, jak je dron natočený a kterým směrem letí, což se ve větší vzdálenosti stane velmi snadno. Právě v takové chvíli přijde vhod vědět, k jakému orientačnímu bodu ve vaší blízkosti ho podle kamery natočit, kam zamířit podle mapy na dipleji, nebo kam má směřovat šipka ukazující na displeji polohu dronu.

Opravdu kritické to začne být, když ještě ke všemu ztratíte signál videopřenosu, což se ve větší vzdálenosti může stát snadno. Ovšem ani pak není důvod k panice - přinejmenším proto, že signál ovládání má obvykle větší dosah než videopřenos a dron jde dál řídit. Jenže nevidíme, kam má namířeno, pokud ho vůbec vidíme...

Co s tím?

V takové chvíli je vhodné přepnout na režim, kdy stroj nelétá podle své vlastní orientace, ale podle orientace operátora. Jinými slovy, když na vysílačce dáte povel "vzad" (tj. přitáhnete joystick směrového řízení k sobě), nepoletí směrem své zádi, ale tam, kam směřují vaše záda, tedy nejspíš k vám. Různí výrobci tomuto režimu říkají různě (headless, intelligent mode, atd.) a zapíná se taky různě, což je jeden z dobrých důvodů, proč číst návody už před létáním.

Na druhou stranu není úplně šťastné spoléhat na to, že se po ztrátě signálu zapne režim automatického návratu na místo startu (Return to Home atd), jimiž jsou lepší drony vybaveny. Let a přistání v tomto režimu totiž může překazit jakákoliv překážka, kterou senzory nerozeznají (větve, dráty) - nehledě na to, že levnější stroje takové senzory ani nemají. Proto je nutné převzít řízení okamžitě poté, co se během přibližování spojení zase obnoví.

obr: Obraz na displeji může být cenným pomocníkem při orientaci, ale jen pokud přesně víme, co na něm vidíme

 

Jan A. Novák

 

začátek seriálu

předešlý díl seriálu

Naposledy změněnosobota, 06 květen 2017 17:12
Jan A. Novák

Publicista a fotograf, který se od dětství snaží fotit to, co většina běžných lidí nemůže vidět. Drony ho tedy nemohly minout.

Internetová stránka: www.novakoviny.eu

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.