Informační portál o světě bezpilotních prostředků

Prevence nehod multikoptér: (2) Letěl jsem, neviděl jsem, spadl jsem

Druhým dílem pokračuje seriál Mirky Paškové o nebezpečích číhajících na drony a jejich operátory - tentokrát se týká nehod způsobených ztrátou orientace. Je psaný především z pohledu profesionálního provozovatele, to ovšem neznamená, že tam nenajdou cenné informace i majitelé levnějších "konfekčních" dronů. Speciálně pro ně bude pak určený následující díl seriálu týkající se orientace při letech amatérských strojů.

Předešlý díl

 

Leckdo asi nelibě nese, že česká legislativa zapovídá lety dronů bez vizuálního dohledu. Kdo pilotuje přes FPV brýle, má mít spottera, tedy člověka, který stroj ve vzduchu kontroluje vizuálně - ten ale bohužel často postává o několik metrů dál.

Kdo potřebuje letět daleko, často brázdí dronem oblohu po viditelnost pouhé tečky. Je to ještě vizuální dohled? Plnit Doplněk X jen na oko, nikoli na dohled, může mít velice nepříjemné následky.

 

Na pilotování dronu mají být dva

Napadá mě, že asi nebylo náhodou, když drtivé množství letounů i vrtulníků bylo konstruováno pro vícečlennou posádku. Konkrétně knipl bývá u obou předních sedadel, jakkoli dnes dopravní letadla po drtivou část letu využívají autopilota.

Při provozu dronů je naopak přítomnost dvou pilotů čestnou výjimkou, která se týká jen hrstky profesionálních provozovatelů. U všech těch svátečních kameramanů - natož amatérů - by jejich obživu či zábavu značně komplikovalo (prodražovalo), pokud by museli být doprovázeni. Přesto na to budu apelovat, třeba příkladem automobilu, jehož řidiče postihl infarkt. Jenže jakkoli je toková situace také mimořádně nebezpečná, je tu jeden zásadní rozdíl: spolujezdec ve voze může situaci napravit jen trochu, kdežto co-pilot u dronu zcela zásadně.

 

Vidím z dronu, nevidím dron

Proč je zapovězeno pilotovat dron skrze FPV (first person view) bez asistence, je naprosto zjevné. Zásadou leteckého provozu je vidět a být viděn.

Předpokladem toho prního není jen pohled zprostředkovaný kamerou na přídi koptéry, nýbrž - a především - pohled na celé okolní nebe: Co se na mne odkud řítí. Tím spíše, že drony (ani třeba paraglidisté) nemají (zatím) radarové odpovídače.

A to pomíjím ignoranty, kteří létají v okolí letišť, čímž se mohou už v nízkých výškách dostat do dráhy přistávajících/startujících letounů (viz třeba zde).

 

Vidím dron, ale nevím, kam letí

Vysoce riziková je i situace, kdy dron sice pilotujete "na dohled", ale necháte si jej odletět tak daleko, že ztratíte orientaci v tom, zda letí od vás nebo k vám. V závislosti na velikosti stroje toto nastává už po pár stech metrech.

Paradoxně, s tím nebudete mít problém, pokud pilotujete přes FPV. Správné řešení? Pilotovat "na oči" s možností náhledu na záběr z kamery. Jistou komplikací ovšem je, že i ta může být na gimbalu otočena neznámým směrem.

V Robodrone této potíži čelíme dvěma technickými "výdobytky". První spočívá v osazení dronu pozičními světly. Původně jsme jen do ramen dávali po jedné diodě, ale tu v takové vzdálenosti nerozeznáte. Účinnější je teprve LED páska umístěná takřka po celém obvodu stroje, zezadu třeba červená, zpředu modrá, potažmo po bocích zelená/oranžová. Druhá úroveň účinné prevence spočívá ve vybavení dronu další statickou kamerou umístěnou v přídi a orientovanou vždy ve směru letu - tedy de facto FPV kameru.

 

Příběh z praxe

Že se to vyplatí, mohu ilustrovat případem, kdy ještě před zavedením tohoto standardu jsem na jednom firemním soustředění zalétla velmi drahým dronem o hmotnosti asi 7 kg do pozice, kdy jsem si nebyla schopna vybavit, zda jsem naposledy zatáčela doleva nebo doprava. Situaci zachránily tři okolnosti: za prvé létání v bezpečném prostoru, za druhé enormní výdrž onoho typu (Sparrow vydrží v letu hodinu a já vyčerpala teprve 15 minut), za třetí klid mého instruktora - prostě mi zavelel zavěsit dron dle GPS na místě a šli jsme po louce desítky metrů, dokud jeho obrysy opět neumožnily s naprostou jistotou určit, kam směřuje příď.

Běžní uživatelé si mohou rovnou odmyslet body jedna až tři, protože na pracovní soustředění pilotů dronů asi nejezdí. I kdyby vám štěstí přálo a zůstalo jen to, že odepíšete nějaký "levný" dron za patnáct tisíc, tak máte sevřený žaludek. A pokud by při vás nikdo nestál, dost možná byste zkoušeli letět domněle zpět tak dlouho, až by se vám mašina nadobro ztratila z dohledu.

 

Pilot dronu vs. kameraman

Můžete namítnout, že třeba DJI se k vám vrací s dopočtem kapacity baterií (to mají profesionální drony nastavené jinak, aby mohly letět na doraz z místa A do B), ale i tak.

Do hry nakonec vstupuje ještě ovládání payloadu (užitečného nákladu) - obvykle gimbalu s kamerou. Být současně pilot dronu a kameraman, to dokonale odvádí pozornost od jednoho či druhého. V takových případech naše vlastní metodika velí mít (podle typu mise) až tři piloty/operátory. Ztráta kontroly nad dronem, dokonce i jen takový pocit, mohou vést k fatálním chybám. Lepší než spoléhat na umělou inteligenci, je věřit, že vám po boku stojí rovnocenný parťák. Pilotující. Kameraman na ovládání kamery bez znalosti ovládání dronu ale pořád není záložní pilot.

 

Předešlý díl

Pokračování

 

Miroslava Pašková, Robodrone

 

Naposledy změněnosobota, 06 květen 2017 17:13
Jan A. Novák

Publicista a fotograf, který se od dětství snaží fotit to, co většina běžných lidí nemůže vidět. Drony ho tedy nemohly minout.

Internetová stránka: www.novakoviny.eu

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.