- Napsal(a) Jan A. Novák
- Zveřejněno v Testy a recenze
- Číst 3264 krát
- velikost písma zmenšit velikost písma zvětšit velikost písma
- Tisk
Podvodní dron Gladius Mini. Díl 3: V přírodních vodách
Minule jsme viděli jak si podvodní dron Gladius Mini vede v bazénu a dopadlo to k naprosté spokojenosti. Nastal tedy čas vypustit ho pod vodu v přírodě, konkrétně do několika zatopených lomů - nejdřív v zimě pod led a pak i v létě. Kupodivu se ukázalo, že mezi lomem a bazénem je nezanedbatelný rozdíl. Ale hlavně: je obrovský rozdíl mezi ovládáním létajícího dronu a dálkově ovládané ponorky.
Při zkoušení v bazénu jsme si všimli, že stroj velmi rád míří ke dnu, ale mnohem neochotněji se vrací k hladině. Příčina byla prostá: je vyvážený pro mořskou vodu. Výrobce ale naštěstí myslel i na uživatele, kteří chtějí objevovat sladkovodní svět. Ve vnějším hydrodynamickém trupu pod krytem upevněným dvěma šrouby je výklenek s olověnou zátěží (150 gramů). Stačí ji odšroubovat, vrátit kryt na své místo a Gladius je dobře vyvážený i pro sladkou vodu.
obr: Vyvažovací zátěž
Řídit ponorku v bazénu, kde je na ní vidět bylo snadné, v lomu (a při prvních ponorech ještě ke všemu pod ledovým krunýřem) ale už bylo ledacos jinak - a úplně jinak, než když ovládáte létající dron. Tentokrát už stroj opravdu nevidíte, nemáte ani ponětí, kde je a k dispozici máte jen obraz palubní kamery. Jenže ta pod vodou vidí jen pár metrů, chybí známé orientační body a ještě ke všemu tam ani není moc světla.
obr: Pod ledem
O to důležitější tedy jsou údaje na obrazovce ovládací aplikace - především ty, které jsou důležité pro navigaci. Na displeji vidíte například hloubku, ve které se stroj nachází, jeho předozadní náklon (tj. současně náklon kamery), stupnici kompasu (tj orientaci ke světovým stranám) ve stupních, to, jestli jsou zapnutá světla a teplotu vodu. Je také možné ponorku stabilizovat v určité hloubce (depth lock). A pak tu samozřejmě jsou i některé informace obdobné těm, které nabízí létající drony, jako stav akumulátoru, nastavení a spoušť kamery a podobně.
obr: Displej ovládací aplikace
Je pochopitelné, že ve vodním prostředí, kde chybí signál GPS nemůžeme mít k dispozici mapu s přesnou polohou stroje, jakou umí létající drony. Nicméně plavboměr, který by dokázal aspoň přibližně měřit uplavanou vzdálenost, by se hodil - a kdyby ještě aplikace uměla k této vzdálenosti přidat údaj kompasu a takto zjištěnou dráhu vynášet na displej, hodně by to pomohlo. Takhle nezbývá, než pro ověření polohy čas od času poslat dron na chvíli k hladině - a většinou jsem byl hodně překvapený, kde se vynořil.
obr: Informace o hloubce, azimutu, náklonu a teplotě vody se objevují i v obrazových výstupech, což někdy může být působivé, jindy ale může vadit
S řízením souvisí problém, který možná budou mít majitelé létajících dronů. U těch totiž je obvykle ovládání v Mod 2: levý joystick řídí stoupání a klesání (a otáčení kolem svislé osy), zatímco pravý pohyb vpřed a vzad (a do stran). Jenže tady je to jinak: levý joystick ovládá pohyb vpřed a vzad (a otáčení kolem svislé osy), zatímco pravý stoupání a klesání (pohyb do stran ponorka bohužel neumí, přestože by se při filmování hodil). V bazénu, kde bylo na dron vidět, to moc nevadilo, při skutečném ponoru ale velmi. Podle návodů na YouTube jde mód ovladače změnit, ale na mém stroji to nešlo. Budí to podezření, že existuje několik verzí stroje.
Dalším nepříjemným problémem plavby v českých vodách je listí, větve, bahno, řasy a další nepatřičné objekty, které mají tendenci zablokovat šrouby. Ty prakticky nejsou nijak chráněné, takže v takovém případě nezbude než ponorku vylovit, všechno vypnout a prstence šroubů opatrně vyčistit.
obr: Listí a další nečistoty ve vodě snadno zablokují lodní šrouby
V praxi se také ukázal být problémem kontrast a jas obrazu ovládací aplikace na mobilu. Pod hladinou i těch nejčistších českých vod je viditelnost jen pár metrů, málo světla a nízké kontrasty. Když se potápíte, lidské oko v součinnosti s mozkem si s tím většinou nějak poradí - ale displej mobilu ne. Když je ještě ke všemu jasný den, zatímco ponorka pluje v temné hlubině, nevidíte skoro nic, nebo vůbec nic.
obr. gladiuy08: Viditelnost i v těch nejčistších českých vodách je jen pár metrů (lom Velká Amerika u Berouna)
Řešení naštěstí existuje: na ovladači je konektor HDMI umožňující připojit externí monitor. Ale aby to mělo smysl, musí jít o kvalitní zařízení s velkou úhlopříčkou, vysokým jasem, sluneční clonou a akumulátorovým napájením. A to není levné.
Navíc se na externí monitor přenáší jen obraz, ale už ne navigační údaje z aplikace. Takže se bez smartphonu stejně neobejdete.
obr: Možnost propojení s externím monitorem pomocí HDMI je velmi užitečná
Jak nepřijít o natočené záběry
Největší problémy ale kupodivu nenastaly v nepřátelském prostředí podvodního světa; objevily se při dobývání fotek a videí z paměti ponorky. Podobně jako v případě obdobného stroje PowerRay (jehož testy jsme popsali tady), výrobce uvažoval logicky: není dobré, aby laický uživatel bez zkušeností s potápěčskou technikou otevíral vodotěsný trup, protože by ho už nemusel zase správně zavřít. Soubory se tedy z paměti dronu přenášejí do mobilu nebo počítače prostřednictvím wifi. To dává smysl - ale praktické provedení už moc ne.
Nejdřív jsem zkoušel stahovat podle návodu do smartphonu. Dělá se to tak, že propojíte dron a ovladač stejným kabelem jako při plavbě, spustíte jejich WiFi, otevřete ovládací aplikaci, ale místo nastartování ponorky kliknete vpravo dole na ikonku Media.
obr: Nenápadná ikona "Media" vpravo dole otevře přístup ke stahování obrazových souborů
Následně se objeví náhledy všech fotografií a videí, které jste ve vodě udělali. Stačí kliknout na ty, které uznáte za hodné stažení, odsouhlasíte ho a soubor se začne nahrávat do paměti smartphonu. Tam ho pak najdete mezi ostatními svými obrazovými soubory a můžete s ním dál nakládat podle libosti.
S fotografiemi to takhle funguje celkem dobře, ale u videa číhá zrada - a to nejedna. Především stahování trvá dlouho, samozřejmě čím delší záběr, tím déle - a hodně dlouhé záběry se nejspíš nestáhnou vůbec. Dobře, budeme tedy při natáčení dělat jen krátké sekvence, jenže ani tím problémy nekončí. Při stahování chybí jakákoliv indikace toho, jak proces pokračuje, což je - jak uvidíme později - větší zádrhel, než by se na první pohled zdálo.
obr: Displej mobilu při stahování obrazových souborů
Teprve po dokončení stahování se objeví příslušná hláška, ale jen na chvilku, než zase zmizí. A tohle je ta úplně největší zrada, protože pokud tuhle chvíli propásnete, může se stát, že začnete stahovat další soubor, aniž by bylo stahování předešlého dokončeno. Jenže to je strašná chyba, protože předešlý se tím pádem do mobilu nenahraje. Asi si řeknete "dobře, nahraju ho znova" - ale to si jenom myslíte, neboť systém hlásí, že to nejde, protože je už je nahraný. Takže záběr sice někde je, ale vy už se k němu pomocí mobilu nedostanete.
obr: Stahování obrazových souborů z počítače
Naštěstí je tu ještě druhá možnost stahování, a to na počítač. Na začátku je postup stejný jako při stahování na smartphon: ponorku a ovladač propojíte kabelem a vytvoříte jejich WiFi síť. Na počítači otevřete internetový vyhledávač a jako adresu zadáte heslo, které je v návodu dronu. Na monitoru se před vámi objeví seznam obrazových souborů v paměti ponorky a vy je můžete přetahovat do počítače, mazat atd. Tohle šlo naštěstí bez větších problémů a nakonec jsem se tak dostal i k souborům, které se po pokusu o stažení na mobil zdály být ztracené.
Závěr
Především je Gladius Mini podstatně lepší než PowerRay, který jsem už dřív popsal v jiné recenzi. Je také rychlý a poměrně silný, navíc se ale umí naklánět, což umožňuje směrovat kameru potřebným směrem. Je také menší a lehčí, což usnadňuje dopravu a manipulaci. Obrazové výstupy jsou celkem kvalitní a kamera zvládá i nedostatek světla v českých vodách. Osvětlení LED ovšem pomůže jen při záběrech z blízka.
obr: Před ponorem
Nic na světě není dokonalé a ani Gladius Mini nepředstavuje výjimku. Co bych vylepšil, kdybych na základě zkušeností s ním chtěl pořídit nebo postavit něco lepšího?
- Bylo by dobré, kdyby se stroj uměl pohybovat i do stran.
- Lodní šrouby by měly být mnohem lépe chráněné, aby se nezastavovaly kvůli nečistotám zvířeným ode dna.
- Hlavně ale operátor pod vodou potřebuje mnohem lepší výhled - buď kromě hlavní kamery pro natáčení a focení ještě jednu kameru, kterou by bylo možné otáčet do všech stran, nebo ještě lépe několik kamer, mezi jejichž obrazy by šlo přepínat, případně je mít na monitoru vedle sebe. Jen tak je možné v případě uvíznutí zjistit příčinu a situaci řešit. O tom, že by výhled na všechny strany usnadnil navigaci, hledání objektů i plnění jiných úkolů ani nemluvě.
- Hodila by se i silnější světla (například pro práci v jeskyních a podobně).
- Velmi bych uvítal, kdyby byla běžně přístupná paměťová karta, nebo možnost přenášet soubory jinak než přes nepohodlné WiFi.
- Kabel namotaný na podlouhlé cívce je sice dobrý pro transport, ale méně dobrý při nasazení, protože odmotávat potřebnou délku při připojeném ovladači skoro nejde. Už jsem pochopil, proč u PowerRay je to řešené pomocí WiFi.
Přes to všechno ale platí, že Gladius Mini je první dálkově ovládaná ponorka na českém trhu, která není jen hračka.
Video s ponorkou Gladius Mini si můžete pustit tady.
A nakonec pár dalších snímků pořízených tímto strojem v českých vodách:
Jan A. Novák
Jan A. Novák
Publicista a fotograf, který se od dětství snaží fotit to, co většina běžných lidí nemůže vidět. Drony ho tedy nemohly minout.
Internetová stránka: www.novakoviny.eu