Test dronu Autel Evo II. Díl 2: Létáme a fotíme

 PŘEDEŠLÝ DÍL TESTU

 Autel EVO II nám půjčila k testování firma RCprofi. Uragán Klaus v kombinaci s kovidovým stanným právem umožnil testování dronu jen v přestávkách mezi dešti a vichřicemi v lesoparku na kraji města, tady ale naštěstí bylo po ránu skoro pusto a jízdní hlídka na koních se pod vrčícím dronem raději dívala jinam. Takže jsem stále na svobodě a mohu vám referovat o létání s dronem Autel EVO II.

obr.: Ke startu připravit! Pozóóór...

Rozpaky nad ovladačem 

Před letem je samozřejmě třeba nejdřív připravit ovladač - a ten pro EVO II bohužel působí dojmem, jako by patřil k nějakému mnohem levnějšímu stroji. Nepříliš šťastný design vyžaduje vysunutí jakýchsi plastových zobáků, aby bylo možné tu věc při řízení dronu spolehlivě držet. Jejich nastavení do pracovní polohy šlo dost ztuha, až jsem měl strach z ulomení.

Naproti tomu jedna ze dvou antén odpadla sama už při vyjímání ovladače z krabice, naštěstí její vodič byl neporušený. Ovšem i po nasazení na správné místo s ní bylo třeba manipulovat velmi opatrně, protože tam držela jen silou vůle. Může jít o jeden vadný kus, ale poněkud systémovějším nedostatkem je umístění antén vůči držáku mobilu, protože si navzájem překážejí.

Držák smartphonu umožňuje uchytit mobil široký maximálně 75 mm (na tablet tedy zapomeňte). Dojem, že se ovladač jaksi nehodí k dronu, který má přinejmenším poloprofesionální ambice, ještě posiluje absence HDMI výstupu pro druhý monitor.

obr.: Ovladač Autel EVO II. V balení chyběl kablík pro iPhone, tak bylo třeba improvizovat

Je tu ještě jeden problém: není možnost si místo tohohle ovladače koupit jiný s vestavěným displejem a ovládací aplikací, jako je tomu u DJI Mavic 2 (Smart Controller). Nicméně je tu zajímavá vychytávka: po stisknutí nenápadného tlačítka na boku ovladače se na jeho displeji objeví plnohodnotný barevný obraz z palubní kamery včetně telemetrie. Na ploše 4 x 7 centimetrů to je sice spíš nouzovka, ale jsou situace, kdy se to může velmi hodit. 

obr: Ovladač může na svém displeji nabídnout i plnohodnotný obraz z palubní kamery

Řešení pro náročné se sice nabízí, ale v konečném důsledku není právě levné, a oproti Smart Controlleru ani moc praktické: můžete si přikoupit zařízení zvané Live Deck (v Česku se cena pohybuje okolo 13 000 Kč). Tím ale výdaje nekončí, protože nemá vlastní displej. Primárně je určený k přenosu obrazu z palubní kamery do počítače nebo počítačových sítí v reálném čase, ovšem řídit dron z notebooku není moc šikovné.

Pro plnohodnotné použití v terénu tedy budete muset ještě investovat do nějakého akumulátorového monitoru - a ty opravdu kvalitní s vysokým jasem ale nebývají laciné. Navíc místo jednoho ovladače s mobilem najednou musíte tahat (a taky nabíjet a ještě ke všemu i párovat) tři zařízení.

To se projeví především u vyššího modelu Pro, protože od stroje s poloprofesionálními parametry budou asi mnozí uživatelé chtít víc než ovládání z telefonu. K ceně dronu bude v takové případě třeba připočíst ještě dalších nejméně 25 000 Kč. 

obr.: Autel Live Deck

Naproti tomu ovládací aplikace Autel Explorer působí velmi dobrým dojmem. Navázání spojení s dronem je bezproblémové a rychlé, obraz jasný, ovládací ikony srozumitelné a na obvyklých místech, takže se rychle zorientujete. Navíc je tu spodní lišta, které se budeme podrobněji věnovat v části věnované fotografování a videu.

Buď jak buď, neuškodí stáhnout si z webu Autel Robotics manuál pro Autel Explorer - zejména pokud chcete létat prostřednictvím automatických režimů. Těch tu je přibližně tolik jako u srovnatelných dronů DJI, obzvlášť zajímavé mi připadá létání podle předem naprogramované trasy. To jsem ovšem nezkoušel, protože přijít o půjčený stroj v ceně lepšího elektrokola by mi připadalo poněkud trapné.

obr.: Obrazovka ovládací aplikace Autel Explorer

Rychlý, silný, spolehlivý 

Také o létání s EVO II lze zapět jen samou chválu. Okamžitý bezproblémový start - a co je obzvlášť důležité: i na místech, kde si konkurenční DJI poněkud svévolně vytyčil jakési zóny a bez všelijakého povolování a jiného obtěžování tam nevzlétnete. Pokud u téhle praxe Autel zůstane a DJI tu svou neopustí, dá se předpokládat, že zájem o Autel EVO II poroste.

Už jsme v předešlém díle viděli, že dron je robusní a poměrně velký - ve vzduchu ale předvádí, že disponuje i odpovídající silou. Reakce na řízení jsou okamžité, protikolizní senzory fungují tak akorát, nejsou žádné výpadky signálu ani dočasná zamrznutí obrazu. A to i v místech, kde třeba DJI Mavic Mini měl velké problémy s rušením WiFi sítěmi. Dosah signálu udávaný pro Evropu 5 km jsem neověřoval (ze stejných důvodů jako naprogramovaný let), ale na vzdálenost řádově stovek metrů byla kvalita spojení srovnatelná s OcuSync 2 u Mavic 2.

Dron nejen že rychle stoupal a rychle létal, ale neméně rychle klesal. Každý, kdo zažil situaci, kdy je třeba jít co nejrychleji k zemi, ví, že většina strojů klesá k uzoufání pomalu.

obr.: Autel EVO II v letu

Kamera

Dron téhle kategorie si většina uživatelů pořizuje kvůli focení a natáčení, proto jsem se při testovacích letech zaměřil hlavně na tohle.

Na začátku všeho je opět ovládání. Tady jsou oproti srovnatelné konkurenci dvě významné změny: točítko vpravo na přední stěně ovladače a lišta na spodu ovládací obrazovky, které spolu souvisejí. Když točítko stisknete (zdůrazňuji stisknete, nikoliv točíte), objeví se na displeji dvoupatrová lišta, přičemž dalším stiskem se můžete pohybovat mezi lištami. Spodní obsahuje funkce (např. manuální ovládání, automatické funkce, zoom, shift a podobně), zatímco horní jejich nastavení. Na první pohled to může vypadat komplikovaně až nepřehledně, dovedu si ale představit, že po určitém zacvičení naopak může být při létání velmi příjemné mít tohle všechno pořád k dispozici.

Zbytek je prakticky stejný jako u většiny srovnatelných dronů. Poněkud nepříjemné je, že po stisku spouště trvá nahrávání snímku docela dlouho a po tu dobu je ovládání prakticky zablokované.

obr.: Fotografie z palubní kamery Autel EVO II pořízená při nepříliš dobrém počasí (a z prostorových důvodů zmenšená)

U dronu téhle kategorie je samozřejmé, že umí fotit i RAW, případně udělá jeden snímek jak RAW, tak JPEG. I v .jpg mají fotky reálné barvy, dobrou ostrost a slušný dynamický rozsah. V RAW z nich jde samozřejmě dostat o moc víc.

U videa se mi líbila funkce, která se už dřív osvědčila u GoPro: při nahrávání videa průběžně dělá i fotky. Tady si dokonce můžete nastavit, po jakých intervalech fotky vznikají. Dobré také je, že začátek nahrávání ovladač oznámí hlasem. Nestane se tak, že si myslíte, že nahráváte, zatímco jste nahrávání vypnuli (a naopak).

Jedna z nejzajímavějších videofunkcí je tu zoom. Digitální je až 8x a nastavuje se již zmíněným točítkem. Nepodařilo se mi ale zjistit, jak přejít z digitálního do optického nebo naopak. Podrobné specifikace kamery jsou na webu výrobce tady.

obr.: Ukázka práce zoomu: původní snímek a stejný záběr při osminásobném zoomu

Závěr

Autel EVO II je nepochybně zajímavý stroj, i když vedle Mavic 2 to nebude mít lehké - tím spíš, že je dražší a těžší. Výhodou je absence některých zlozvyků konkurenční DJI, která si příliš zvykla na dominanci na trhu.

Lepší je také zoom a dobře vyřešené ovládání kamery, přičemž ještě zajímavější by bylo znát, jak to vypadá u dražšího modelu EVO II Pro s coulovým čipem. Kdybych se totiž měl rozhodovat mezi EVO II a EVO II Pro, nejspíš bych si šetřil na druhý, protože tam by se tyhle přednosti měly projevit výrazněji. Kombinaci coulového čipu a optického zoomu konkurence nemá, ovšem o praktickém povedení by bylo dobré se přesvědčit.

Sečteno a podtrženo: nižší model Autel EVO II je rozhodně zajímavá alternativa k DJI Mavic 2 Zoom, přičemž nabízí i pár působivých věcí navíc. Autel EVO II Pro jsem v ruce neměl, ale dá se předpokládat, že to bude podobné. Náročným uživatelům tu ale nejspíš bude vadit absence nabídky lepšího ovladače a dalšího příslušenství.

PŘEDEŠLÝ DÍL TESTU

Jan A. Novák