Vyzkoušeli jsme ochranné vrtulové koše pro Mavic

Inspirací k pořízení téhle věci byla konkrétní situace: potřeboval jsem záběry z krasové propasti, na místě se ale ukázalo, že jícen je ze všech stran obklopený stromy a keři. Dokonce i shora, protože koruny s hustými větvemi se skláněly nad ústí propasti. Sice by se mezi tím asi dalo prokličkovat, ale každý dotek větve, nebo i listu do rotujících vrtulí by nejspíš znamenal pád do hlubiny, kam by se mi pro trosky stroje rozhodně nechtělo - ostatně právě proto jsem tam místo sebe posílal Mavic.

Do propastí létá málokdo, ale stejný problém nastává i v obyčejném lese, v budovách a dalších komplikovaných terénech. Poměrně malý Mavic se přitom pro takové létání dobře hodí - ale jen pokud jsou dobře chráněné vrtule. Klasické ochranné oblouky jsem zamítl, protože jsou sice levné, ale chrání jen z boku a i tak je jejich účinnost problematická. Volba proto padla na set ochranných rámů vrtulí, který je možný dokoupit k DJI Mavic Pro. Na zahraničních serverech ho najdete obvykle jako DJI Mavic Propeller Guard Cage.

Vybalujeme

Rám má tvar obruče, kterou loukotě spojují s jakousi objímkou nasazovanou na pouzdra a ramena motorů Mavicu - fotografie asi objasní lépe, co jsem se tím pokoušel vyjádřit. Po nasazení se rám zajistí na svém místě zaklapnutím objímky ramena. Výplet z nylonového vlákna shora i zdola chrání vrtuli před dotykem s překážkami. Ochrana je tedy - na rozdíl od jiných rámů, oblouků a dalších takových vymožeností - kompletní a ze všech směrů. Aspoň teoreticky - o to zajímavější proto bude vyzkoušet, jak to funguje v praxi.

Rámy nejdou nasadit na běžné vrtule Mavicu, dodávají se proto se sadou mírně odlišných vrtulí. V balení jich je 6 (tj. dvě náhradní). Neověřoval jsem, jestli jde tyto vrtule dokupovat zvlášť a jednotlivě, vypadá to ale, že spíš ne, což by časem mohl být problém. Speciální vrtule jsou také jedním z důvodů, proč je tenhle produkt docela drahý: v Česku je nabízen za 4849 Kč, což je zhruba desetkrát víc, než stojí klasické ochranné oblouky. Ovšem ani Mavic není levný a pokud mi věc za bezmála pět tisíc zachrání věc za třicet tisíc, tak proč ne.

Set rámů a vrtulí se prodává v balení, které je docela velké - nejméně ve dvou rozměrech dokonce větší než krabice, v níž e prodává Mavic. Po otevření sice zjistíme, že většinu prostoru zabírají desky z ochranné pěnové hmoty, i tak ale jde o docela rozměrné zařízení poněkud eliminující výhodu malých rozměrů dronu.

V krabici také jsou již zmíněné vrtule (skládací, stejně jako ty originální) a spony, o jejichž účelu si povíme dál. Návod chybí.

Před letem

Mohlo by se zdát, že návodu netřeba - dokud si nevšimneme, že koše jsou očíslované. Naštěstí je tu strýček Google a tetička YouTube, takže jsem na firemním webu DJI zjistil, jak to je. Číslování trochu překvapivě začíná na pravém předním motoru a postupuje proti směru hodinových ručiček. Koše se nasazují ještě před nasazením vrtulí (ty původní samozřejmě musíte předtím odmontovat). Po nasazení se zacvaknou spony na spodu košů a teprve pak přijdou na řadu vrtule. Nasunují se složené shora volnou částí průpletu v jeho středu. Napoprvé to není úplně snadné, ale to se časem podá.

Nakonec je třeba namontovat spony spojující přední a zadní koše. Při prvním létání jsem na to zapomněl a šlo to taky. To ale nezkoušejte, říkám to jen proto, že spony jsou předně ten typ věcí, který se snadno ztratí.

Koše a vrtule jsou nasazené, letět ale ještě nemůžeme. V téhle chvíli by absence návodu mohla vadit nejvíc, protože je nezbytné v ovládací aplikaci DJI Go4 nastavit létání s koši. Postup je následující: na horní liště klikneme na symbol kvadrokoptéry, v menu, které se otevře, vybereme nabídku Advanced Settings a tam povolíme režim létání s koši, který se jmenuje Proppeler Cage.

Do vzduchu

Mavic s nasazenými koši se změní v úplně jiný stroj, než jak ho známe. Najednou je docela velký, ale vyhlíží velmi působivě - tak trochu jako válečné stroje z filmu Avatar. Takže je ta správná chvíle si připomenout, co jsme to původně malému dronu vlastně udělali: každý koš má průměr 202 milimetrů a všechny čtyři dohromady váží 137 gramů.

To se nemůže na letových vlastnostech neprojevit - i když je možné, že svůj podíl na tom má i nastavení Propeller Cage v ovladači. V každém případě je stroj poněkud těžkopádnější, než jsme byli zvyklí a létá jaksi rozvážněji.

Těžko přehlédnout, že jsme tak Mavica zbavili jeho hlavních výhod, kterými jsou malé rozměry a dobré výkony. Důležitější je ale to proč jsme koše pořizovali - a tady je důvod k nadšení. Můžete se s Mavicem prodírat mezi stromy a větvemi, narážet s ním do zdi, dokonce do něj za letu plácnout rukou a vůbec nic se nestane. Přitom bez košů by ho to spolehlivě poslalo k zemi. S koši jde také snadno přistávat do ruky, zatímco bez nich to u Mavica je docela o zdraví.

Nic ale není zadarmo a v tomto případě platíme délkou letu. Při nijak zvlášť náročném létání po zahradě mezi stromy s maximální výškou okolo 15 metrů se signál nedostatku energie (30 procent kapacity) ozval po 11 minutách od startu.

Takž už se taky dá shrnout pro koho koše mohou představovat dobrou investici a pro koho vyhozené peníze. Na dálkové lety, snímání z výšky a podobně jsou nejen zbytečné, ale i vadí. Naproti tomu pro natáčení v lesích, uzavřených prostorech a dalších komplikovaných terénech představují asi nejúčinnější způsob ochrany stroje. Mohlo by se říci k nezaplacení, ale to je jen taková fráze, takže buďme konkrétní: mohou vám zachránit sumu, kterou byste po nárazu dali za opravu nebo za celý nový Mavic.

Jan A. Novák