Informační portál o světě bezpilotních prostředků

Tak už máme Mavic! 3. Poprvé do vzduchu

V minulém dílu seriálu jsme na smartphone nainstalovali ovládací program DJI Go 4, připojili vysílačku a vyzkoušeli spojení s dronem bez vrtulí. Pokud je všechno v pořádku, můžeme konečně letět. Pointa by se sice neměla prozrazovat předem, ale naznačit snad smíme: v případě DJI Mavic Pro je na co se těšit.

Předešlý díl seriálu

První díl seriálu

 

Záseky v pravidelných odstupech na dveřích jedné šatní skříně v mém bytě mi vždy připomenou, že pokoušet se o první let s velkým drahým dronem doma není ten úplně nejšťastnější nápad. Mavic sice velký není a létání v uzavřených prostorách pro něj nepředstavuje problém, ale drahý to on je, takže i v tomto případě je lepší pro první pokusy volit tradičnější terén. Nejlépe tedy otevřenou plochu s nízkým trávníkem a bez zdrojů elektromagnetického rušení poblíž.

 

Nic se nemá uspěchat

obr: Ještě sundat kryt kamery...

Prostudovat si před prvním letem návod by sice mělo být samozřejmostí, ale ani to nemusí stačit. Ten k Mavic Pro trpí nectnostmi všech návodů od DJI (a připadá mi poslední dobou, že všech návodů vůbec), což znamená, že hodně věcí tam je navíc, zatímco mnohé z těch podstatných tam chybí, o poněkud chaotickém řazení témat ani nemluvě. Vůbec nic proto nezkazíte, když si pustíte na YouTube pár instruktážních videí, kterých naštěstí není málo. Povedené najdete třeba tady.

Stejnou samozřejmostí je i plně nabitá baterie dronu a vysílačky - snadněji se ovšem zapomene na nabití smartphonu na 100 procent. Přitom smartphony jsou svou malou výdrží pověstné a aplikace DJI Go v chodu pro sebe zabere energie víc než dost. To je také jeden z důvodů, proč chci při létání s Mavic (i s Phantomy) časem smartphone nahradit nějakým větším a vytrvalejším tabletem.

Vysílačka Mavic Pro má oproti ovladačům Phantomů jednu obrovskou přednost: je vybavená vlastním stavovým LCD displejem. Informace o stroji i vysílačce tedy už nemusím pracně luštit z titěrných symbolů na okraji displeje smartphonu ukazujícího videopřenos z dronu, ale máme je dostatečně čitelné na velké ploše s jednobarevným pozadím. Kromě jiného tak jednoznačně a velmi přehledně víme, jestli je kamera zapnutá nebo vypnutá (což mi třeba u Phantomu dělalo decela problém), jak jsme na tom se zásobami energie, v jakém režimu letíme a podobně.

 

Ke startu připravit...

obr: Pojistka gimbalu se dá snadno přehlédnout

Při prvním startu vám předletová sekvence oznámí, že je zapnutý začátečnický režim, což konkrétně znamená nastavenou nižší rychlost, pomalejší reakce, omezenou vzdálenost a výšku letu a nemožnost přelétat přímo nad operátorem. Jde to sice vypnout, ale protože si nepotřebujeme nic dokazovat, zatím ho tam necháme. Jeden z důvodů se ozřejmí, hned když Mavic postavíme na zem: nohy na konzolách předních motorů jsou kraťoučké a zadní konzoly je postrádají úplně, takže kamera se téměř dotýká země. Proto tedy je na YouTube tolik záběrů s brutálně urvanými kamerami, návodů na různé nástavce nohou a udělátka chránící kameru. Některé z nich asi budou do budoucna stát za úvahu.

Sejmout z kamery velký kryt před letem asi nezapomenete, protože je nepřehlédnutelný - ale pozor, je tam ještě jedno jištění, které je potřeba také dát pryč. Jde o nenápadný plexisklový držák fixující gimbal, který na první pohled vypadá, že tam trvale patří a návod ho prakticky nezmiňuje.

Ještě jedna věc zbývá: kalibrace kompasu, která je naštěstí docela dobře popsaná v návodu. No, a teď už opravdu můžeme letět.

 

Zkušební okruh

obr: Pohled z palubní kamery

Přiznám se, že jsem se těšil tak, že jsem všechna doporučení pro čas i místo letu hodil za hlavu a prostě s Mavicem vyšel na dvůr chalupy. Horší místo pro létání si snad ani nejde představit: malý dvorek stavení v rekonstrukci, hromady stavebního materiálu, sem tam nějaký ten sud na dešťovou vodu. Jen o malý kus dál z jedné strany elektrické vedení místní rozvodné sítě, z druhé dálkové vedení vysokého napětí a z třetí telefonní kabel. Stejně tak počasí: zataženo, občas přeháňky, nárazový vítr, chvílemi i dost silný. Napodobovat nedoporučuji, ale aspoň mohl Mavic předvést, co opravdu umí.

Zapnutí vysílačky a stroje jsme popsali v minulém dílu, vlastní start probíhá stejně jako o Phantomů: obě páčky na ovladači se přitáhnou k sobě a do strany. V tu chvíli se vrtule roztočí. Páčky zase můžete vrátit do středové polohy; vrtule sice zpomalí, ale nezastaví se. Stroj je definitivně připravený vzlétnout.

Přidáním plynu jsem nejdříve zvedl dron do výše očí a zkoušel, jak reaguje na povely. V nastaveném začátečnickém režimu se zdál být trochu zpomalený, ale naprosto přesný. Ve vzduchu držel jak přibitý a nerozházely ho ani prudké nárazy větru. Velkou předností je tichý chod, což se v časech sice nepochopitelné, ale stále rostoucí averze vůči dronům bude jistě hodit.

Po ověření reakce na povely jsem nechal Mavic vystoupat nad střechy stavení, udělal několik okruhů a dalších manévrů. Vše proběhlo k naprosté spokojenosti, dokonce i přesto, že při tom bylo nutné přelétnout elektrický kabel místní rozvodné sítě. Také přenos videa byl dokonalý (o kameře a videosystému si víc povíme v některém z dalších dílů seriálu).

Video z prvního letu najdete zde.

 

 Po letu

obr: Přistáváme

Znovu se dalo do deště, takže nezbylo než jít na přistání. Bylo zřejmě, že ve výšce několika decimetrů senzory zaznamenaly blízkost země - dron zpomalil, ale neodrazil se, jak se u jiných modelů někdy stává vlivem přízemního efektu. Po přesném a klidném dosednutí na zem bylo opět třeba zajistit motory přitáhnutím obou páček ovladače k sobě a do stran. Druhou možností je stáhnout páčku plynu na doraz dolů a podržet ji v této poloze pár vteřin. Pak vypneme nejdřív dron, až potom vysílačku.

I v dost nepříznivých podmínkách se Mavic ukázal být strojem, s nímž je radost létat; už mi rukama nějaký ten dron prošel, ale obdobný pocit z letu jsem měl jen u Phantoma 4. Začínám věřit pověstem o tom, že Mavic je jeho převtělení do malého trupu - s tím rozdílem, že Mavic je o mnoho tišší.

- -

Na první pohled to může vypadat, že stejně jako v předešlém dílu jsme se i tentokrát víc připravovali k letu než létali - ale to je jen optický klam. Při dalších startech už tohle všechno bude samozřejmostí a proběhne automaticky. Pak se také ukáže, jak se Mavic chová i při náročnějších letech a v automatických režimech, kdy samozřejmě dochází k haváriím a ztrátám nejčastěji.

Celý příští díl ale bude o kameře, protože ta je obvykle hlavním důvodem, proč si většina zájemců tento stroj pořizuje.

 

Předešlý díl seriálu

První díl seriálu

 

Jan A. Novák

Naposledy změněnopátek, 24 březen 2017 12:48
Jan A. Novák

Publicista a fotograf, který se od dětství snaží fotit to, co většina běžných lidí nemůže vidět. Drony ho tedy nemohly minout.

Internetová stránka: www.novakoviny.eu

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.