Walkera Runner 250: krasavice s problémy

První dojem z Walkery Runner 250 je opravdu impozantní: stroj komponovaný z černých karbonových desek je malý a přesto už od pohledu nabitý energií (což potom zkušební lety opravdu potvrdí). To že se vzhledem liší od běžných kvadrokoptér na trhu nepřekvapí, protože závodní drony už jsou takové. Ale i od těch se Walkera liší; není tak stroze účelná, protože neznámý návrhář zjevně myslel také na estetickou stránku věci. Tak trochu připomíná kosmické lodě a jiná létající monstra ze sci-fi, ale ne těch z laciných asijských komiksů, které běžně a většinou dost nešťastně napodobují drony-hračky. Walkera Runner 25O je spíš ze světa Vetřelců, ale třeba i Arthura C. Clarka nebo (pro mě za mě) Star Treku či Hvězdných válek.

Nicméně právě proto je asi nutné, abych teď vybočil z obvyklého řádu recenzí na Dronewebu a vložil už na začátek jedno varování ohledně letových vlastností: Walkera Runner navzdory efektnímu vzhledu není stroj pro začátečníky a už vůbec ne pro děti - stejně jako každý jiný závodní kopter. Začít s ní létat bez předešlých zkušeností znamená koledovat si o dlouhou řadu havárií, když ne o něco ještě horšího. Jestli do toho přesto půjdete, tak si k prvním pokusům najděte aspoň hodně velkou louku a hodně daleko od lidí.

1. Čtyři verze a modulární provedení

Kromě vzhledu je na tomhle modelu skvělé i to, že se prodává v několika různých baleních s odstupňovanou cenou.

Nejlevnější je stavebnice Basic kit (u nás se prodává za cca 6000 Kč), jde ovšem o balení BNF (Bind and Fly), což znamená, že v něm chybí vysílačka. Ušetří tedy jen ti, co už mají nějakou z těch, které Walkera používá, tj. DeVention, z nichž asi nejvhodnější k tomuto modelu je poměrně levná Devo 7.

Vlastní sestavení kitu není problém, protože elektronické prvky se nespojují pájením ale pouhým zasunutím šikovně upravených konektorů. Místa spojů jsou navíc dobře označená, kam co patří. To je další z velkých předností Runneru, protože v případě havárií, kterých nejspíš nebude málo, je výměna poškozených prvků velmi pohodlná a rychlá. Klasické kabely zcela nahrazují tištěné spoje, což šetří prostor i hmotnost a především eliminuje obvyklé spletence kabelů, s nimiž jsou jen problémy.

Navíc i dodávky náhradních dílů jsou (alespoň v době, kdy recenzi píši) překvapivě rychlé - na rozdíl od většiny ostatních výrobců dronů. K sestavení kitu existují na YouTube i na webech prodejen názorná videa, takže to zvládne i naprosté nemehlo.

Další verze balení je kompletně sestavený stroj a vysílačka Devo F7, akumulátor, nabíječka a podobné věci k tomu - ale bez vybavení pro přenos videa z paluby (tzv. FPV létání, což rozvedeme dál). V krabici tedy nenajdete palubní kameru, palubní vysílač videosignálu, ani nic, čím by šlo obraz přijímat. Cena u nás se pohybuje okolo 8500 Kč.

Koupit tuto verzi a později ji případně doplnit o FPV vybavení se zdánlivě nabízí jako nejlepší řešení, zejména pro ty, kdo si chtějí nejdřív ověřit, jestli tohle je pro ně to pravé. Jenže mezi náhradními díly v nabídce prodejců sice najdeme kamera a brýle pro příjem videosignálu, ale už ne palubní vysílač. Jestli jde sehnat jinak, jsem nezjišťoval. Nabízí se možnost pořídit jiný, jenže jeho montáž na Walkeru by asi nebyla jednoduchá. Nejen kvůli malým rozměrům stroje, ale také kvůli modulárnímu řešení, unikátním konektorům atd.

Zatímco výše popisovaná balení byla poměrně levná, plně vybavená Walkera Runner 250 už žádné lidové vozítko není - stojí přibližně 26 700 Kč. Zato tu je všechno pro FPV (Fist Pilot View) létání, což znamená, že operátor má na displeji nebo ve speciálních brýlích obraz palubní kamery a létá podle něj - tj. jako by seděl v kokpitu skutečného stroje. FPV má svá specifika (u nás včetně jistých legislativních zádrhelú, což na DroneWebu probereme jindy a jinde), každopádně ale jde o velmi atraktivní druh létání. V tomto balení Walkery představují přijímací část videosignálu brýle Google 2 (samostatně se u nás prodávají za 13 500 Kč), takže vysílačkou zůstává levná Devo 7 bez videodispleje. Tento model je také vybaven OSD (On Screen Display), tj. přenosem některých údajů o stavu stroje na displej vysílačky.

Ani to ještě není z nabídky různých balení všechno. Na zahraničních trzích se vyskytuje provedení vybavené přijímačem GPS signálu Walkera Runner 250 Advance, což umožnilo do stroje zabudovat i takové funkce jako automatický návrat v případě signálu, automatické udržování stálé výšky, atd., především to ale značně usnadňuje pilotáž - alespoň tam, kde je satelitní signál k dispozici. Pravdou ovšem je, že v klasických závodních koptérách se GPS nevyskytuje.

Tenhle stroj je také vybaven podstatně lepší kamerou než modely prodávané u nás (viz dál). Na zahraničních e-shopech se prodává za cca 260 USD, v nabídce českých prodejců jsem ji bohužel nenašel..

2. Kamera

Jak už bylo řečeno, kameru najdeme jen v nejdražším balení, ale lze ji koupit i zvlášť, ovšem ne už vysílač videosignálu. Je určená výhradně k FPV létání, má tedy sice malé rozměry, ale kvalitou obrazu tedy rozhodně nevyniká. Samostatně se prodává za 885 Kč (Pecka Model).

Kamera má horizontální rozlišení 800TVL a poskytuje obraz ve formátu PAL/NTSC. Videovýstup do vysílače je 1.0Vp-p/75 ohmů. K napájení potřebuje 12 V, zdroj není její součástí, takže ve Walkera Runner 250 se napájí z palubní Li-pol baterie, která má, 11,7 V.

V modelu je k umístění kamery vyhrazen těsný prostor na přídi, držák nemá žádné odpružení. Kromě toho stroj ale má na hřbetě držák pro druhou kameru z karbonu obsahující i tradiční gumové tlumiče kmitů (damping balls), jaké známe i z gimbalů.

Na první pohled vynikající věc, protože nám umožňuje i z tohoto malého stroje pořizovat kvalitní videa v rozlišení FullHD, nebo i víc (záleží jakou kameru tam přiděláte). Jenže držák je velmi malý, takže přidělat na něj kameru GoPro, nebo od ní odvozené typy, není jen tak - nejjednodušší řešení obvykle pracují se suchými zipy, kutilové se ale vyřádí i na sofistikovanějších konstrukcích. Navíc druhá kamera zvyšuje těžiště dronu.

Lépe se do tohoto držáku zabudovává menší na plocho položená kamera Mobius. Ale... Opět trochu předběhnu: při mých pokusech byla účinnost odpružení této kamery dost malá a obraz se zřetelně chvěl.

Trochu s podivem je, že konstruktéři místo ne moc kvalitní a neodpružené primární kamery a držáku na druhou kameru, nevyužili prostor pro účinně odpružené uchycení jediné, ale kvalitní kamery, která by zároveň pořizovala záznam minimálně v rozlišení FullHD a zároveň poskytovala videosignál pro FPV. U mnoha větších dronů je to běžné, přitom u malé Walkery Runner by to znamenalo úsporu hmotnosti i místa.

Výše zmíněný model Walkera Runner 250 Advance už náběh k něčemu podobnému má: příďová kamera disponuje rozlišením 12 megapixelů (1O80P, tedy FullHD) s obrazovou frekvencí 60 fps. Ani tato kamera ale není odpružená, navíc se mi nepodařilo zjistit, jestli umí obraz nahrávat. I na verzi Advanced zůstává hřbetní držák pro druhou kameru, což svádí k podezření, že nahrávání musí obstarat ona.

3. Před startem

Po otevření krabice překvapí, jak je stroj malý - ještě menší než se jeví na prospektech a videích. Společně s kompaktním designem je to dobrá zpráva pro dopravu, což se o mnoha kvadrokoptérách říct nedá. Současně ale Walkera Runner 250 není tak úžasně lehká, jak by člověk od konstrukce z karbonových kompozitů očekával: s oběma kamerami a vysílačem videosignálu se hmotnost snadno přiblíží až někam ke kilogramu.

V krabici jsou také dva návody: jeden pro létání a jeden pro sestavení. Nacházejí se tu i v české verzi, ovšem trpí nectnostmi většiny návodů z Číny: zabývají se nepodstatnostmi, zatímco důležité informace chybí, někdy jsou výklady nejasné, nejen kvůli "čínské logice" autorů, ale i díky dvojímu překladu (čínština - angličtina - čeština). V návodu pro létání je například poměrně podrobný popis nastavení vysílačky Devo F7, kterou tu nastavovat není třeba (ale využijí ho nejspíš ti, kdo ji chtějí používat k jiným modelům), zato zcela chybí zásadní informace o napětí akumulátoru.

Příjemné překvapení poskytla nabíječka GA005 v balení. Nejen že je v návodu nadstandardně dobře popsaná, ale místo jednoho výstupního balančního konektoru má dva: pro akumulátory 2S a 3S, takže je do značné míry univerzální. Pokud máte víc různých dronů, velmi oceníte.

Je tu drobné nářadí (dvojice imbusů), naopak chybí náhradní vrtule. To je u závodního stroje na pováženou i když závodit nebudete, protože při letových vlastnostech Walkera Runner 250 jsou vrtule prakticky spotřebním materiálem. Nic tedy nezkazíte, když si rovnou aspoň dva páry náhradních objednáte už při koupi stroje.

Před vlastním letem je potřeba udělat jen několik málo úkonů: nabít akumulátor, našroubovat vrtule a - co u jiných dronů nebývá zvykem - stroj vyvážit. Podle návodu to znamená Walkeru chytit mezi prsty v označených bodech, posouvat baterii tak, aby se stroj nesklápěl na žádnou stranu a pak akumulátor zafixovat suchým zipem (rovněž je v balení). Možná jsem něco nepochopil, ale v mé Walkeře pro jakékoliv posouvání baterie není prostor - a problémy s jejím fixováním si nechám do kapitoly o létání.

Totéž platí i o připevnění držáku antén. Ten je výklopný a dodává stroji dramaticky futuristický vzhled, má ale zřejmě i praktickou funkci: vzhledem k tomu, že karbon stíní signál, je potřeba dostat dráty antény co nejdál od trupu. Připevňuje se rovněž po vybalení pouhým zacvaknutím, navíc nesmíte před letem zapomenout antény vzpřímit do pracovní polohy. I tenhle držák ale byl zdrojem problémů, které si nechám do následující kapitoly.

A málem bych zapomněl - je tu ještě vysílačka. Pokud máte Devo F7 připravte se na několik nepříjemných překvapení, které vám připraví její baterie. Vyžaduje celkem 8 článků velikosti AA po 1,5 Voltech, což je překvapivě hodně, ale to nejhorší teprve přijde: samotný držák baterií se sice do trupu vysílačky vejde pohodlně, když ho ale naplníte, budete ho dovnitř rvát jen s velkým úsilím. A ven ho nedostanete jinak, než s pomocí nějakého páčícího nástroje (třeba na způsob šroubováku). Ani tím ještě není potížím konec, časem zjistíte, že články se ve vysílačce vybíjejí, i když je vypnutá, s čímž jsem se zatím u žádného jiného dronu nesetkal. Jste tedy odsouzeni nepříjemnou proceduru pěchování a vydloubávání baterií absolvovat před a po každém létání (nehledě na to, že nutnost skladovat 8 neposedných článků zvlášť je zbytečné nepohodlí navíc).

4. Létání (a padání)

Walkera Runner 250 po odjištění motorů a přidání "plynu" předvede start vpravdě raketový a stejně dramaticky reaguje na všechny ostatní povely - jak se ostatně na závodní kopter sluší a patří. Pokud létáte bez FPV vybavení, poskytnou informaci o poloze stroje ve vzduchu silné bílé LED na přídi a červené na zádi. Nejspíš ale brzy přijdete na to, že jste si přece jen asi měli pořídit FPV, nejlépe s brýlemi. Nejen kvůli silným zážitkům, ale i proto, že tak živý stroj se tímto způsobem ovládá mnohem lépe.

Walkera Runner 250 je vzhledem k svým rozměrům překvapivě výkonná - a to dokonce i s druhou kamerou na hřbetě. Kombinace výkonu a kapesních rozměrů ji tak kromě sportovního využití předurčuje i k filmování nebo focení tam, kam velký dron nedostaneme - ovšem teprve poté, co ji zkrotíte.

Jenže se brzy vyskytly i nečekané problémy. Tím prvním se ukázalo být uchycení akumulátoru. Ve správné poloze ho drží příčně umístěný suchý zip - jenže největší síly při zrychlení a zpomalení působí podélně. Akumulátor tedy má snahu se ze zipu vysmeknout i navzdory pásku gumy zvyšujícím tření, kterým je ve stroji podložen. Několikrát se vysunul tak, že to způsobilo havárii, jednou za letu dokonce vypadl celý. Nakonec jsem to provizorně vyřešil převázáním v podélném směru.

Jeden problém byl vyřešen, objevil se další: náhlé havárie bez zjevné příčiny. Později přestal fungovat jeden z motorů a vylučovací metoda (zkoušení různých kombinací motorů a regulátorů) odhalila příčinu ve vadném regulátoru. Po reklamaci jej prodejce (Pecka Modely) bez problémů vyměnil.

Záhadných havárií pak velmi ubylo, nicméně nezmizely docela. Příčinu momentálně vidím v tom, že Walkera Runner je velmi citlivá na příliš prudké výchylky ovládacích prvků vysílačky. Poměrně nestabilní stroj se tak snadno dostane do polohy, se kterou si senzory řídící desky neporadí a výsledkem je pád. Navíc se zdá, že při prudkém ubrání plynu řídící obvody prostě motory na chvíli vypnou, dojde k převrácení - a k situaci, z níž už není východisko. Jsou drony, která se po vypnutí a zapnutí motorů vzchopí i z polohy "hlavou dolů" Walkera Runner ale není ten případ.

Ovšem to je jen hypotéza. V každém případě Walkera Runner 250 představuje stroj, který vyžaduje velmi citlivé ovládání a velký počet nalétaných hodin (včetně hromady polámaných vrtulí a dalších dílů) - jak jsem ostatně varoval už v úvodu. Trochu zarážející ale je, že o častých pádech z ne zcela jasných důvodů referují i mnozí zahraniční recenzenti a diskusní fóra.

Spíš drobnost pak představuje to, že držák antén na trupu moc nedrží a odpadne při každé příležitosti (aspoň u mého exempláře). Je také při haváriích nejvíc na ráně, takže ho nejspíš brzy polámete. Drátky antény pak fungují dál, jen pro ně musíte najít nějaké šikovné místo na trupu. Provizorně, samozřejmě; objednat nový držák není problém.

Na ráně je i druhá kamera na hřbetu, což často odskáče její nosič (i přesto, že je z karbonu). Stojí pár korun, takže není špatné mít náhradní. Ostatně, jak už jsem naznačil výš, držák druhé kamery je výzva pro kutily, protože jednak nepruží, jak by měl (obraz je poměrně dost roztřesený), jednak je nutné jej tak jako tak adaptovat pro konkrétní typ kamery.

5. Charakteristiky

max. šířka : 205 mm

max. délka : 225 mm

výška: 92 mm

průměr vrtulí: 140 mm

letová hmotnost (bez kamer a FPV): 390 g

letová hmotnost s FPV: 530 g

akumulátor: Li-pol, 11,1V/5400 mAh 3S

kamera: podle verze (viz části "Tři verze" a "Kamera")

cena s DPH: podle verze (viz část "Tři verze")

6. Závěr: okouzlující hysterka

Po výčtu problémů, na něž jsem při létání s Walkera Runner 250 narazil, nejspíš čekáte, že mé počáteční okouzlení vyprchalo - ale nevyprchalo. Pokusím se pro to najít nějaké racionální vysvětlení: vedle opravdu zdařilého designu nabízí také velký výkon při rozměrech bezmála kapesních. Zejména kombinace posledních dvou předností umožňuje ji použít i za okolností, kdy to s většinou jiných dronů z nějakých důvodů nejde - pokud ji ovšem máte dobře zvládnutou.

Pro ty, kdo uvažují o závodění, také Walkera Runner 250 představuje dobrý úvod do problematiky - i navzdory tomu, že to v podstatě není klasický závodní stroj (dnes už je tahle kategorie o pořádný kus dál).

Ve skutečnosti okouzlení přetrvávající navzdory problémům racionálně vysvětlit nejde: Walkera Runner je především výzva. Pokud zůstanu u přirovnání k ženám, kterého jsem se dopustil v úvodu, pak jde o klasický příklad krásné hysterky: nikdy sice nevíte na čem jste, ale nikdy se nenudíte a pořád můžete doufat, že to jednou dostanete pod kontrolu. Jestli oprávněně, to už je věc jiná.