Informační portál o světě bezpilotních prostředků

Seriál: Začínáme s drony: 1. Výběr stroje

Na videích to vypadá jednoduše: necháte dron odstartovat a on pak už jen dělá přesně to, co po něm pomocí povelů vysílačky chcete. Skutečný první let pak ale může představovat ošklivé překvapení - dokonce i o létání s drony platí, že žádný učený z nebe nespadl.

 

"Vznášejte se, otáčejte, dělejte přemety... vše další zajistí elektronika modelu," tak nějak to obvykle tvrdí texty na popisech dronů v e-shopech. Ve vlastním zájmu to neberte vážně: budete rádi, když stroj první den nerozbijete, ani vám neuletí. Představa, že bude od začátku dělat to, co chcete, je z říše pohádek. A už vůbec nečekejte, že si koupíte skvěle vybavený dron s kamerou, dojedete s ním na zajímavé místo a natočíte tam skvělý film, nebo pořídíte profesionálně použitelné fotky. Jediné, co při takovémhle přístupu docílíte, budou velké výdaje a ještě větší zklamání (viz videa pod článkem).

 

Začít něčím malým

Na rozdíl od všeho, co jste kdy řídili, se dron pohybuje v trojrozměrném prostoru, což samo o sobě klade na netrénovaného pilota velké nároky. Ale je tu i rozdíl od všech ostatních věcí, které létají: nemá jasně definovanou příď a záď, takže – například - stačí když vám unikne, že se otočil, a ovládání funguje přesně obráceně,  asi jako kdyby volant po zatočení doprava nasměroval auto vlevo. Navíc odezva na povely není okamžitá, protože vzduch není pevná země ani voda. Podvědomá začátečnická snaha to řešit radikálnějším zásahem obvykle vede k rozkolísání dronu a někdy i k úplné ztrátě kontroly. Budete nejspíš překvapení, jak těžké zpočátku je koordinovat činnost mozku, pohyby rukou a prstů na ovládacím panelu a reakce dronu.

Jistě, existují gyra, GPS, funkce návratu na místo startu, sonary a podobné vymoženosti - ale i s těmi je potřeba se naučit zacházet (a leckdy toho v reálu zdaleka nedokáží tolik, jak líčí inzeráty). Zničit při prvních pokusech o let takto vybavený stroj představuje ztrátu minimálně v řádu desítek tisíc korun.

K některým dronům vyšších kategorií sice jsou k dispozici počítačové trenažery, jenže ani ty všechny začátečnické problémy neřeší (kdyby řešily, mohl by dopravní boeingy pilotovat každý majitel leteckého simulátoru v PC, což se zjevně neděje).

Nejlepší cestou jak začít, proto je koupit ze všeho nejdřív některý z těch minidronů a nanodronů, jejich cena začíná někde okolo tisícikoruny. Výhod je hned několik: nejenže v případě rozbití moc netratíme a není problém koupit nový, ale s malým strojkem ani nenaděláme velké škody. Další nezanedbatelnou výhodou je, že s nimi bez většího rizika můžeme trénovat v místnostech - a tedy létat podstatně častěji než s velkými venkovními drony. Přitom právě intenzívní trénink je opravdu nutný; kdybyste se k dronu měli dostat jednou za měsíc, tak je to k ničemu. V neposlední řadě je malý dron i dobrá cesta, jak si ověřit, že mě to skutečně bude dlouhodobě bavit - dřív než investuji mnohem větší částky.

 

Co se nabízí

Výběr malých kvadrokopter už je docela slušný - dokonce i když eliminujeme příšernosti tvářící se jako brouci či jiní tvorové nebo růžové a bleděmodré hračky evokující kojeneckou výbavičku. Rozhodně neuškodí, když sáhnete po typu, který má chráněné vrtule; při létání v uzavřených prostorách bych to dokonce považoval za nezbytnost.

Některé minidrony jsou vybavené kamerami, ale jestli je zvolit, představuje otázku i v případě, že hlavním motivem našeho zájmu o tyto prostředky je fotografie a film. Tyhle trpasličí kamery nejsou v závěsu (gimbalu) a dokonce ani odpružené, jejich parametry jsou zoufalé a v jen trochu horších světelných podmínkách z nich nedostaneme obraz skoro vůbec. S nějakým využitím takto získaných výstupů se předem rozlučte, nicméně tak úplně zavrhnout je také nejde: po zvládnutí základní pilotáže si tu můžete začít nacvičovat základy práce s létající kamerou a zjistit, co obnáší. Nejspíš dospějete k závěru, že za všemi těmi skvělými a zdánlivě snadnými videi z YouTube je pořádný kus dřiny.

Některé z těchto typů mají kamery pevně zabudované, jiné odnímatelné. V druhém případě jsou víc na ráně, což u začátečníka může být problém. Zase se ale dají při "školních letech" sejmout, což vřele doporučuji.

K výběru konkrétního minidronu pomůže internet - jenže zrovna u levných typů moc recenzí nenajdete, protože fanoušci se pochopitelně soustřeďují na pokročilejší stroje. O důvěryhodnosti "informací" z e-shopů už jsme tu mluvili, trochu víc se dá najít na YouTube, což ovšem obvykle vyžaduje slušnou znalost hovorové angličtiny. Budeme se snažit na našem webu tuhle mezeru zaplnit a napřít větší pozornost právě na segment levných dronů (první recenze už se připravují).

Pokud jste si vybrali, je čas na nákup. Internet svádí zvládnout vše z domova, přesto bych se přimlouval za osobní  převzetí objednaného strojev prodejně. A hlavně za rozbalení před prodavačem s následnou kontrolou obsahu krabice podle popisu v návodu. Vždycky jsem to považoval za nemístnou buzeraci, právě zkušenosti s drony mě ale přiměly změnit názor. Poukazovat na porušenost či neporušenost krabice nedává smysl, protože dovozci do nich vkládají české návody - a při tom se může přihodit ledacos...

A pak už jen donést domů, vybalit, sestavit, nabít a létat. Ale o tom zas příště.

 

Naposledy změněnoneděle, 10 duben 2016 05:19

Video

Jan A. Novák

Publicista a fotograf, který se od dětství snaží fotit to, co většina běžných lidí nemůže vidět. Drony ho tedy nemohly minout.

Internetová stránka: www.novakoviny.eu
Více z této kategorie: Kvadrokoptéra jako dárek pro dítě »

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.