Nepodceňujte přistávací nohy

U kvadokoptér v provedení mini- pro poletování v bytě nás lyžiny většinou moc zajímat nemusí, ale u větších strojů k létání venku (dejme tomu od hmotnosti půl kilogramu) už mohou připravit nepříjemné překvapení.

Zjistil jsem to například při jednom z prvních letů tehdy čerstvě koupeného Cheerson CX-20. Vzal jsem ho na betonový dvorek, chvíli pěkně létal a pak jsem ho navedl na přistání. Nebylo ani nijak zvlášť tvrdé, přesto se stroj po dotyku se zemí vysoko odrazil, a pak provedl ještě několik dalších nekontrolovaných skoků než se vrtule zastavily. Totéž se opakovalo i podruhé - s tím rozdílem, že se po odskočení zvrátil nazad a jedna z vrtulí to odnesla.

V tu chvíli jsem pochopil, proč na tolika videích mají Cheersony CX-20 kolem přistávacích nohou omotané nevzhledné kusy molitanu: tvrdý a pružný plast lyžin společně z jejich tvarem ze stroje dělal skákacího panáka...

Kromě toho lyžiny jsou - hned po vrtulích - nejčastějí příčinou zachycení o překážku při letu. Společně s vrtulemi a konzolemi motorů také jako první odejdou při každé větší havárii.

Jiné jimi způsobené problémy sice nejsou tak fatální, ale náladu mohou zkazit taky - například, když máme část přistávacích nohou v zorném poli palubní kamery. I proto sklápěcí nohy u drahých multikoptér nejsou jen drahou zbytečností, jak by se někomu mohlo zdát. Na tohle ovšem nemá každý, takže pokud přesto chcete fotit nebo filmovat bez rušivých artefaktů v záběru, nezbývá než s tím počítat už při koupi multikoptéry (nebo kamery), případně její zavěšení upravit - což se ovšem leckdy neobejde bez změny těžiště stroje.

Co s tím?

To nejjednodušší, co můžete s problémem často odcházejících přistávacích nohou udělat, je už při koupi multikoptéry ověřit, jestli se k danému typu dají koupit náhradní lyžiny. A také si pár hned objednat, protože termíny dodání bývají často velmi dlouhé a týdny nelétat kvůli zlomené noze je k naštvání.

Dalším krokem jsou improvizované úpravy ve smyslu výše zmíněného molitanu. Někteří majitelé kvadrokoptér ke stejnému účelu používají také na poloviny rozříznuté tenisové míčky, kusy polystyrenu a pod. Dobré je všechno, co pohltí energii nárazu při styku se zemí nejen ve svislém směru, ale i do stran, protože ne vždy se podaří přistát kolmo a převrácení na vysokém podvozku je přitom víc než pravděpodobné. Vrtule, které v té chvíli ještě rotují, na to leckdy doplatí.

Zničené lyžiny a dlouhé čekání na náhradní díly také může být impulsem ke snaze jejich trosky slepit. Což sice jde velmi rychle a jednoduše vteřinovým lepidlem, ale protože jde o exponované díly, tak oprava obvykle dlouho nevydrží. Velmi se mi osvědčilo použít místo toho epoxy a lom ještě vyztužit skelnými vlákny, nebo skelnou tkaninou s vysokou gramáží, tj. epoxydovým laminátem. Ani to nemusí být moc vidět, protože obvyklé profilování plastových výlisků přistávacích nohou umožňuje je laminátem bytelně vyztužit z vyduté strany profilu.

A když už takhle opravujeme - a na nohy od výrobce čekáme a čekáme a čekáme... tak to leckoho může přimět i k nějakému vlastnímu řešení. Tvořivosti se meze nekladou; horší než tovární provedení to nejspíš bude tak nanejvýš po estetické stránce. V jiném článku proto popíši své zkušenosti z konstrukce přistávacích nohou DIY kvadrokoptéry. Asi neposlouží přímo jako návod, protože jde o hodně specifický stroj, ale pro inspiraci posloužit mohou.