Seriál: Začínáme s drony 5. První let

Existuje přísloví, které tvrdí, že když je nejhůř, nastal čas otevřít návod k použití (nebo jiný manuál). Zní to machrovsky, ale neberte to moc doslova, protože i v těch nejhorších návodech se občas najdou docela užitečné informace. Postupovat podle návodu má ostatně tu výhodu, že když se jeho radami neřídíte, v případě reklamace se to obvykle pozná a ztrácíte nárok na výměnu nebo vrácení peněz.

Někdy se sice stane, že návod není k dispozici, nebo je zčásti (případně i celý) formulovaný tak špatně, že by s ním měla problém i kontrarozvědka, přesto ale nemusíte zoufat: od čeho máme internet. K většině běžných typů jsou k dispozici názorná videa na YouTube, psané testy a další informace. Vyplatí se je vyhledat i v případech, že návod mluví zdánlivě jasně, protože zejména na videích je vždycky něco navíc. A hlavně autoři prezentují bezprostřední osobní zkušenost, což se o pachatelích mnoha návodů říct nedá.

Akumulátor především

Už chcete letět? Ještě chvíli to vydržte. Před startem se vyplatí věnovat pozornost především akumulátorům, které představují Achillovu patu dronů. Nejenže jsou drahé a snesou jen omezený počet nabíjecích cyklů, ale ještě ke všemu jsou poněkud přecitlivělé na správné zacházení, zejména na přebíjení a na pokles napětí pod určitou mez.

V praxi z toho vyplývá, že musíte mít dobrou nabíječku - což velká část těch, které najdete v balení z obchodu, není. Platí to zejména o USB nabíječkách schopných odrovnat akumulátor už po několika málo cyklech. Výjimkou ale nejsou ani nekvalitní nabíječky u dražších modelů.

Poškozený akumulátor poznáte podle nafouklého obalu (někdy je prvním příznakem to, že jde najednou špatně zasunout do dronu). Už předtím většinou varuje sníženou kapacitou.

Akumulátory nejsou nijak levné, takže pokud to myslíte s létáním aspoň trochu vážně, vyplatí se investovat do "inteligentní" nabíječky, jejíž čip diagnostikuje stav článků i průběh nabíjení a informuje o tom na LCD displeji.

K vybití pod bezpečnou mez může dojít mnoha způsoby. Je dobré vědět, jak dron signalizuje kritický stav a okamžitě jít dolů. Může se to ale stát i v nabíječce, například když se porouchá, nebo když ji vytáhnete ze zásuvky a zapomenete v ní zapojenou baterii.

Místo k létání

K některým dronům jsou k dispozici počítačové trenažéry, většinou ale ne - a stejně to není ono. S malými drony jde začít už doma, ale dejte z dosahu proudu od vrtulí všechny lehké věci. A z širšího okolí všechno křehké. Výhodou létání doma je, že můžete trénovat za každého počasí. A taky, že pak nějaký čas nebudete muset utírat prach.

Pozor blízko stropů - dron má snahu se k nim přisát. Pokud nejsou vrtule v chráničích, následuje pád někdy vylepšený rozbitím vrtulí. Pokud jsou v chráničích, není lehké jej z této situace bez pádu vyvést, protože odlepit jde jen po velkém snížení otáček.

Pro první venkovní létání si najděte otevřené prostranství s měkkým povrchem. Nejlepší je nízká tráva, nebo oranice kvůli tvrdým přistáním a pádům, kterým se zpočátku asi nevyhnete. Když je porost vysoký, často v něm není stroj k nalezení - někdy ho neuvidíte ani ze vzdálenosti několika málo kroků od něj (o křovinách ani nemluvě). Stromy, budovy, oplocené pozemky atd. jsou potenciální problém. Ale i psi, kteří mají tendenci si stroj plést se zajícem. Vítr jen slabý nebo ještě lépe žádný - zejména malé levné dronu snadno odnese mimo dosah vysílačky.

Protože je dron ovládán na dálku, nemělo by být v blízkosti elektrické vedení, silné vysílací zdroje, někdy ruší i sítě WiFi.

První pokusy o let je dobré absolvovat beze svědků. Jen by vás znervózňovali - a většinou stejně není čím se chlubit. Při startu odstupte aspoň na pět metrů.

Ve vzduchu

Před startem se nejdříve zapíná vysílačka, pak teprve dron - po přistání se postupujte v opačném pořadí. Důvod je ten, že stroj, který není pod kontrolou vysílačky, by se mohl snadno začít chovat nevyzpytatelně, nebo vás dokonce zranit. Dron zapínáme na tom místě, z něhož bude startovat, protože jinak byste mohli jeho řídící jednotku uvést v omyl. V tuhle chvíli si raději ještě jednou přečtěte návod, zejména pokud je nutná kalibrace čidel a další procedury.

Dostat dron do vzduchu není problém. Pokud je řízený přes GPS, není ani problém jej řídit a přistát (tím spíš, že k tomu obvykle patří funkce automatického přistání). Jen se nepokoušejte ověřit tvrzení manuálů o maximálním dosahu vysílačky, protože signál se nešíří všude stejně; výsledkem pak jsou již zmíněné inzeráty hledající zbloudilé drony.

Skutečným operátorem dronu se stanete teprve, když to budete umět bez GPS. Pro začátek postačí, když se delší dobu udržíte ve vzduchu na jednom místě a pak bezpečně přistanete. Při návratu k zemi číhá jedna záludnost, tzv. přízemní efekt: vrtule mají těsně nad povrchem větší sílu než výš. V praxi se to projeví tím, že stroj se jakoby odrazí ještě dřív než se dotkne země. Pokud se při tom převrhne, můžete přemýšlet o náhradních vrtulích.

Manévry ve vzduchu zkoušejte raději výš, ať máte čas na reakci v případě kritické situace. Pokud dron řídíte při pohledu ze země, je tu jeden problém: když ho otočíte, reaguje zdánlivě úplně opačně. Tyhle potíže odpadají, když řídíte podle videa přenášeného z paluby na displej vysílačky, nebo ještě lépe do brýlí.

Dokud dron neovládáte zcela intuitivně, tedy tak, abyste nemuseli myslet na to, co při tom děláte s rukama, je lepší se do větších akcí s drahými stroji vůbec nepouštět. Důležité je cvičení: co neopakujete dostatečně často, to se z hlavy i rukou vytratí.

Jan A. Novák

Předešlý díl seriálu

První díl seriálu