červenec 25, 2017
Napsal(a) Jan A. Novák
Zveřejněno v Testy a recenze
Číst 6250 krát
velikost písma zmenšit velikost písma zvětšit velikost písma

Yuneec Typhoon H - 2. díl: Ovládání

V prvním dílu recenze na dron Yuneec Typhoon H jsme se seznámili s obsahem balení, nyní přichází na řadu ovládání - to, čemu se lidově říká vysílačka, zde s typovým označením ST16. Její provedení je jeden ze znaků, kterým se tento stroj od ostatních produktů na trhu výrazně liší; a to tak, že většinou výrazně k lepšímu.

PŘEDEŠLÝ DÍL SERIÁLU

Vysílač ST16 dronu Yuneec Typhoon H se už na první pohled nepodobá ničemu, co se u multikoptér srovnatelné kategorie běžně vyskytuje a dává tak zřetelně najevo, že tenhle stroj není žádná hračka. Rozměry (viz tabulka níže) a bezmála kilovou hmotností se blíží spíš menšímu notebooku a ve srovnání třeba s ovladači dronů od konkurenční DJI jde o skutečného obra. Zdánlivě velké mínus, ve skutečnosti ale vlastně plus, protože tohle je ovladač určený k něčemu víc než jen k zábavě. Od konkurenční klasiky se jeho neortodoxní pojetí liší i v mnoha dalších příjemných věcech.

Popis

Hned úvodem je třeba říci, že ST16 do své velikosti nevyrostl bez důvodu - a ten důvod je velmi chvályhodný: integrovaný sedmipalcový dotykový displej pro obraz z palubní kamery, telemetrická data a nastavování dronu i kamery. Odpadají tedy všechny nepříjemnosti kolem propojování vysílačky se smartphonem, tabletem nebo jiným zobrazovacím zařízením u konkurenčních dronů (od kablíků až po nabíjení několika přístrojů různými nabíječkami). Prostor v přepravním zavazadle dronu se tak ve skutečnosti spíš ušetří. Nervy majitele ostatně často taky.

Navzdory poněkud hromotluckým rozměrům není vysílač tak neskladný, jak na první pohled vypadá, protože má tvar ploché desky, takže se pro něj v šikovně vyřešeném přepravním zavazadle dronu vždycky najde místo, aniž by ho příliš zvětšoval. Že takové zavazadlo na trhu není, je jiný problém, kterému se budeme podrobněji věnovat v závěru seriálu, tady stačí říct snad jen, že jde o problém nikoliv neřešitelný.

Z obrysu obdélníku vyčnívají jen ovládací páčky a přepínače, hlavně však antény - rovná pro řízení (v novější verzi vysílače jsou dvě) a "houbička" videopřenosu. Obě jdou snadno odšroubovat, což se hodí nejen při přepravě, ale třeba i pro experimentování s dosahem.

Vedle antény řízení je také konektor výstupu HDMi pro případné připojení externího monitoru - další věc, která z Typhoon H dělá stroj kategorie profi. Na protilehlé úzké straně (na té směrem k operátorovi) je konektor USB (nabíjení), slot pro paměťovou kartu micro SD a jack pro sluchátka.

Vyšší třídu dělá z Typhoon H také možnost spojení s dalším ovladačem - jeden operátor pak řídí dron, jeden ovládá kameru (Team Mode). Kromě toho je v balení miniaturní ovladač Wizard sloužící pro ovládání bez ST16, nebo ve spolupráci s ním - o tom si povíme víc v jednom z dalších pokračování tohoto článku.

Promyšlená ergonomie

Ze spodní strany ST16 jsou po stranách dva pogumované výstupky, které z práce s ním dělají snadnou záležitost i při jeho téměř kilové hmotnosti. Díky nim ho pevně držíte a přesto palci a ukazováčky pohodlně dosáhnete na joysticky řízení i na všechny přepínače a vypínače.

Kdyby vám ale stanice ST16 přece jen připadala moc těžká, v balení je popruh, za nějž si ji pověsíte na krk. K ovladači se připíná čtyřmi karabinkami po stranách displeje. To už ale tak šikovné není, protože řemínek v pracovní ploše vadí, hlavně ale jeho volné konce mají tendenci se plést do obrazového pole displeje. A co je ještě horší, do stejných karabinek se také upíná jinak velmi šikovné skládací stínítko displeje. Karabinky překážejí při jeho uchycení a napnutý řemínek má tendenci ho z oček vytlačovat.

Naopak velmi příjemnou věcí na Yuneec Typhoon H je červené tlačítko START na levé straně přední hrany vysílače. Ke spuštění a zastavení stroje tedy nepotřebujete dělat žádné cviky pomocí joysticků a především nehrozí, že dron vypnete za letu. Tlačítko je umístěné a zkonstruované tak, že náhodný stisk by byl možný snad jen v případě, že by na vás ten nahoře měl obzvlášť spadeno.

Joysticky řízení jsou od výrobce nastaveny v Mode 2 ("plyn" a otáčení levý joystick, směrové řízení pravý), což jde samozřejmě změnit v Menu (viz dál). Vedle pravé horní strany displeje jsou páčkové přepínače letových režimů, na levé ovládání kamery.

A další šikovná změna oproti konkurenci: spouště fotoaparátu a videa nejsou na přední hraně vysílače, kam operátor nevidí, jak bývá zvykem, ale po stranách displeje (vpravo fotoaparát, vlevo kamera), takže je máte pěkně na očích, nemusíte je nahmatávat a nesplete si je. Pro pohotovou práci s kamerou velké plus.

Točítko klopení kamery sice na spodní hraně zůstává, neotáčí se však vodorovně, ale svisle, stejně jako kamera, takže ani tady nemusíte při jejím ovládání přemýšlet. Zrcadlově k němu je na pravé spodní straně ovladače umístěné točítko ovládání citlivosti řízení opatřené výmluvnými symboly zajíce a želvy (i když ta želva vypadá trochu jak auto).

Zbývá už zmínit jen křížové vypínače, k nimž jde přiřadit uživatelské funkce, hlavní vypínač a šikovné výklopné držadlo pro přenášení. Každopádně ergonomie ST16 je (až na drobnosti jako zmíněný řemínek) promyšlená do nejmenších detailů a konkurenci výrazně překonává.

Displej

Jak už jsem zmínil, rozměrný dotykový displej integrovaný do ovladače je jednou z nejlepších věcí na Yuneec Typhoon H. Sedmipalcová úhlopříčka nabízí dost místa nejen pro obraz přenášený z dronu v HD rozlišení a dobrém jasu, ale i pro několik postranních lišt informujících o stavu stroje i vysílače a umožňujících vstupy do bohatého Menu nastavení.

Lišty ale mohou v případě potřeby i zmizet: dvojím poklepem na displej se obraz z palubní kamery roztáhne na celou plochu. Další dvojí poklep zase lišty vrátí zpět.

Nejdůležitější je levá svislá lišta informující o stavu stroje (napětí akumulátoru, pozice GPS, výška, rychlost proti zemi, vzdálenost atd.). Poněkud nepříjemné je, že ukazuje sice napětí baterie, ale nikoliv zbývající čas letu (jako třeba produkty DJI), což je uživatelsky poněkud náročnější. Je tu také symbol s šipkou informující o orientaci stroje.

Souběžně s touto lištou je hned vedle další umožňující nastavení kamery v širokém rozsahu (budeme se jí věnovat podrobněji příště). Na horní straně jsou informace o stavu vysílače (baterie je tentokrát řešena mnohem názorněji). Lišta na pravé straně displeje slouží ke kalibracím systému, volbě letového režimu atd.

Podél spodní strany obrazu se nabízí možnost vysílač přepnout do režimu tabletu (můžete si v něm například prohlížet nahraná videa a snímky, protože se ukládají do paměti vysílače) a především vstup do nastavení (System Settings) nabízejícího celou řadu pokročilých zákroků.

Kromě toho je pod spodním okrajem displeje pět tlačítek jeho základního ovládání, například tlačítko umožňující se v Menu vrátit o úroveň výš atd.

Chybějící mapy a malý dosah

Pokud bych tu měl popsat všechny možnosti ST16, bylo by to spíš na knihu, tady z prostorových důvodů nezbude než konstatovat, že konkurenci se nejen vyrovná, ale v mnohém ji i předčí. Jediná podstatná věc, která tu snad chybí, je možnost včlenění map do obrazu displeje. Ale po zkušenostech s mapami na ovladačích DJI nevyzpytatelně mizících a zase se objevujících, jsem si zvykl žít i bez nich.

Často diskutovaným (a velmi diskutabilním) problémem ovládání Yuneec Typhoon H je dosah vysílače ST16. Ve firemních materiálech se udává dosah řízení 1,6 km ve volné krajině a necelý kilometr v osídlených oblastech. U videopřenosu web Yuneec uvádí vzdálenost 1 míle (okolo 1,6 km). To by mělo pro účely fotografie a filmu bohatě stačit, nicméně je to mnohem méně než u produktů DJI. Skutečnost jsem u drahého stroje netoužil ověřovat, nezávislé recenze však tvrdí, že výstupní výkon na anténách je stejný jako u DJI. Na internetu se prodává příslušenství (zejména antény), které by mělo dosah zlepšit.

Daleko horší je, že maximální (a mnou ověřená) výška letu je okolo 120 metrů, což nejenže leckdy nestačí, ale především je hluboko pod povolenou výškou vzdušného prostoru třídy G (300 m). Zjevně jde o softwarové omezení, návod, jak to řešit, v mauálu nenajdete. Nakonec pomohl internet: je nutné si na počítač stáhnout program s rozhraním pro nastavení dronu a tam maximální výšku změnit. Přesný postup bude v jednom z dalších dílů seriálu.

Asi největší nadějí pro odstranění drobných nedostatků ST16 jsou aktualizace softwaru ovladače od výrobce. Ty se provádějí sympatickým způsobem, kdy v PC na kartu stáhnete nový software a tu pak přenesete do ovladače. Nehrozí tedy nepříjemná překvapení v podobě průběžných a nečekaných aktualizací s nevyzpytatelnými následky, jimiž své zákazníky stále častěji oblažuje DJI.

Vysílačka ST16 - základní parametry